Plzeň/Jihlava - Na největší přehradě v Plzeňském kraji v Hracholuskách funguje od dnešního dne vodní záchranná služba. Vrací se tak na místo, kde museli záchranáři před lety kvůli nedostatku peněz skončit. Teď na jejich provoz přispívá i nedaleké město Touškov, jehož obyvatelé často o dovolených kempy na přehradě vyhledávají.
K zásahu mají záchranáři připraveny tři čluny, a to nonstop. Tonoucímu dokážou pomoci nesrovnatelně rychleji než nejbližší hasiči, záchranka nebo vrtulník. „Dosud tu nebyl nikdo, kdo by přijel na pomoc. Teď jsme tu my a přijedeme na pomoc tak rychle, jak to půjde,“ slibuje záchranář Jan Cihlář.
Dojezdová doba na dvě nejfrekventovanější místa na Hracholuskách je velmi dobrá. „Naše základna je na relativně strategickém místě, takže jsme schopni být za tři minuty na hrázi a za čtyři minuty v kempu Radost,“ informuje vodní záchranář Jan Fischer.
Vodní záchranáři doufají, že se jim podaří zmírnit neblahou celostátní statistiku počtu utonulých. „Na člunu jsme za dvacet vteřin, ten jezdí rychlostí 40 km/h, takže záleží především na vzdálenosti, kde k ohrožení života dochází,“ popisuje situaci Jan Cihlář. „V autech se ročně zabije asi tisíc lidí a všichni kolem toho dělají velký humbuk, ale to, že se ročně utopí tři sta lidí, příliš nikoho nezajímá,“ upozorňuje vodní záchranář Marcel Mourek.
Záchranáři objíždějí celou přehradu jednou denně. Na Hracholuskách už před lety vodní záchranáři byli, ale skončili, protože neměli prostory ani peníze. Teď pomohlo město Touškov z vlastní pokladny. „Mnoho našich občanů využívá služeb těchto rekreačních oblastí, tak je pro nás zásadní spolehlivě fungující záchranná služba,“ říká místostarosta města Touškov Pavel Foltýn.
Záchranáři na Vysočině shánějí peníze
Na území Česka působí třicet pět organizací vodních záchranářů. Ne všechny organizace však mají pro svou činnost dobré podmínky. Dost špatně jsou na tom například záchranáři na Vysočině. V podstatě bojují o přežití a navíc pracují zadarmo. Na svou činnost si často berou i dovolenou. Studenti jsou tam pouze o prázdninách. Vodní záchranáři jsou sice nenároční, ale peníze potřebují například na zdravotnické pomůcky nebo na opravu zdevastovaného domu v Třebíči, kde mají centrálu a vzdělávací středisko.
Záchranáři hlídají plavce, poskytují první pomoc, ale to všechno za dobré slovo. Peníze si na provoz shání sami od sponzorů. „Vodní záchranné služby nepatří do integrovaného záchranného systému, a tak nemají nárok na finanční podporu. Kraj Vysočina zatím nevyhlásil žádný grantový program pro tato sdružení,“ uvádí mluvčí kraje Vysočina Jan Nechvátal. „Granty nám teď chybí, protože pokrývaly výcvik mladých lidí,“ připomíná předseda vodní záchranné služby Karel Šalbaba.
Záchranáři třebíčské vodní záchranné služby žijí v provizoriu. Zázemí mají ve stanu a jako ošetřovna slouží stará vyřazená sanitka. Tomáš a Pavla jsou vysokoškolští studenti. Místo brigády za peníze pracují zadarmo, ale baví je to. „Baví mě první pomoc, hodí se to do života,“ vysvětluje student a dobrovolný záchranář Tomáš Vaříček. „Je to další vzdělávání, další zkušenosti do budoucna,“ dodává jeho kolegyně studentka Pavla Urbanová. „S majitelem kempu jsme uzavřeli dohodu, že celá naše směna má možnost za odměnu chodit na teplý oběd, případně večeři,“ uzavírá Karel Šalbaba.
Provozovatelé kempů u vodních nádrží tvrdí, že peníze na provoz vodní záchranné služby nemají, a shodují se, že tady by měl pomoci stát. Statistika mluví za vše. O prodlouženém víkendu se utopili jen na Vysočině tři muži. Vodní záchranáři v minulosti čerpali peníze z grantů krajů nebo ministerstev zdravotnictví a školství. Teď mají problém sehnat peníze i na vzdělávání dalších členů. To si například studenti platí sami. Proto záchranáři usilují o zařazení do integrovaného záchranného systému, aby tak byli blíže penězům.
