Do Svazu české mládeže vstoupit nechtěl, příliš se podle něj prosazoval. Karel Linhart dal po roce 1948 přednost studentskému odboji. Skupina, která měla být odnoží organizace „Světlana“, měla za úkol tisknout a roznášet letáky. Místo na práva putoval jako dvacetiletý mladík do vězení v Jihlavě, pak na brněnský Cejl a po soudu přes věznici na Borech do uranových dolů v Jáchymově. Za velezradu a špionáž dostal deset let.
Karel Linhart byl roce 1948 v maturitním ročníku jihlavského gymnázia. V té době se začal ve škole prosazovat Svaz české mládeže a formovat odboj. „Z Brna vyslali nějakého Pepka Jandu, že vytvoříme takový protipól středoškolský spolek studenstva,“ říká Karel Linhart. Studentská odbojová skupina, která měla být odnoží organizace „Světlana“, měla za úkol tisknout a roznášet letáky. „Nebyly to žádné romány. Jeden se vyškleboval třeba Antonínu Zápotockýmu,“ vzpomíná.
Spolek se za krátko rozpadl, jeho členové začali studovat na vysokých školách. Karel Linhart chtěl jít na práva. Nedostal se. Možná i proto, že jeho otec byl lidoveckým místopředsedou ONV. Nakonec začal pracovat v účtárně jihlavského PALu.
Janda byl „nastrčenej“ hoch
- Seriál Paměťová stopa představuje osudy desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. Dokumenty vznikají ve spolupráci s brněnskou pobočkou VHÚ Praha a AMERFO o.p.s.
„Objevil se znovu Pepek Janda, chtěl, abych mu dával informace o výrobě,“ říká Karel Linhart. Janda sice odešel s nepořízenou, přesto za několik dnů odváděla Karla z kanceláře státní bezpečnost. „O tom Pepkovi Jandovi se vůbec nic neví, u těch estébáků ani na soudu jeho jméno nepadlo. Já myslím, že to byl nastrčenej hoch,“ míní Karel Linhart. Po Jandovi už nikdy nepátral. Chtěl zapomenout.
Vánoce 1949 strávil v Jihlavské věznici. Dodnes vzpomíná na setkání s bývalým reprezentantem v běhu na lyžích ale hlavně odbojářem Cyrilem Musilem, který se nakonec stal stejně jako Karel Linhart politickým vězněm. „S Cyrilem jsem se setkal na dvorku jihlavské věznice a tam nám Cyril na požádání bachaře ukazoval, jak se dělá rozcvička.“
Omotaní lanem chodili každý den z lágru na šachtu
Z patnácti zatčených nakonec deset pustili, pětici mladých lidí včetně Karla převezli do Brna do věznice na Cejlu. „Byli jsme tam nasládaní na takové šikmině jako sardinky. Uprostřed byl trůn obehnaný plachtou a tam jsme všichni chodili,“ popisuje celu na Cejlu. Soudu se dočkali na konci ledna 1950. Za velezradu a špionáž byli odsouzení na šest až patnáct let. Karel Linhart dostal deset.
- Trestanecké pracovní tábory při uranových dolech vznikaly od jara 1949. Celkem jich existovalo 18 na Jáchymovsku, Horním Slavkovsku a Příbramsku. Mezi lety 1949 a 1961 jimi prošlo 60 až 70 tisíc vězňů, z nichž 4,5 tisíce nelidské podmínky nepřežilo.
- Mnozí zemřeli na zdravotní komplikace, další byli zastřeleni na útěku. Skutečnou příčinu smrti je ale dnes velmi těžké vypátrat. Ostatky osob byly většinou zpopelněny v utajení a ani urny se následně příbuzným nevydávaly. Utrpení muklů dnes symbolizuje památník Brána ke svobodě a 15 kamenů, které připomínají komunistické lágry na Jáchymovsku.
Z Cejlu putovala skupina do věznice na Borech a v dubnu 1950 do Jáchymova do tábora Bratrství. „Ten tábor byl z poloviny zaplněný Němci. V těch barácích byly strožoky plný štěnic a díry ve střeše,“ vzpomíná Karel Linhart na lágr. „Byl nástup, seřadili jsme se, esenbáci kolem nás omotali lano, krajní lano drželi a pak jsme se v pětistupech pohybovali dva kilometry k dolu, v létě v zimě,“ pokračuje.
V Jáchymově strávil Karel Linhart šest a půl roku. Pracoval jako razič, signalista, ale i ve třídírně, kde plnili smolku do beden, které cestovaly do Sovětského svazu. „Naučil jsem se ovládat těžní zařízení, věděl jsem, kolik mám dát kolejnic na korunu klece a znal jsem grify, jak si práci urychlit a ulehčit,“ vysvětluje náplň práce v dole.
Využil zkušenosti z dolů i němčinu z lágru
Jihlava mu ale byla, jak říká, moc těsná. Práci hledal těžko. Nakonec se vrátil k horničině, kterou se naučil v Jáchymově. Nejdřív pracoval v ostravských uhelných dolech a nakonec skončil v Dolní Rožínce znovu na uranu. Ve třiceti letech, jako otec dvou malých dětí se nevyhnul vojně. „Dva roky jsem tam odbyl a vrátil jsem se na tu šachtu. Ti lidé co kolem toho pracovali, ti se to učili a já jsem to dělal, jak jsem to uměl a dělal jsem to dobře,“ říká pamětník.
Zkušenost z Jáchymova se mu hodila ještě jednou. Jako recepčnímu ve Ski hotelu v Novém Městě na Moravě. Využil němčinu, kterou procvičoval s německými spoluvězni. „V padesáti letech jsem šel do důchodu a ředitel hotelu mi nabídl, jestli tam nechci pracovat. Byl jsem tam až do roku 1989,“ vzpomíná. Příští rok oslaví Karel Linhart devadesátiny, životní elán mu ale nechybí. Je aktivním členem Konfederace politických vězňů, účastní se vzpomínkových událostí a přednášek.
