Praha – Budova pošty v pražské Jindřišské ulici ukrývá dva dvory, o kterých málokdo ví. Přitom jedním denně projdou tisíce lidí. To, že jsou na dvoře, si totiž dnes zákazníci pošty asi těžko uvědomí. Druhý a větší dvůr sloužil v minulosti pro koně a dnes tam zajíždějí auta. Místem, kde dnes pošta stojí, ale procházela už od středověku historie Prahy a samozřejmě i historie poštovních služeb.
Dvůr uvnitř poštovní budovy mezi ulicemi Jindřišská, Politických věznů a Opletalova je jeden z největších dvorů v centru Prahy. Na první pohled možná nezajímavý prostor, který ale ukrývá mimořádnou historii.
Do těchto míst docházel totiž často i Karel IV. Autor knihy o pražských poštách Jiří Kratochvíl připomíná, že právě v těchto místech tehdy sídlil lékárník Andělo z Florencie, který tady založil první pražskou, respektive první českou botanickou zahradu. „Nebylo to samozřejmě jenom místo tohoto dvora, ale v širší oblasti mezi Opletalovou ulicí, Václavským náměstím a Jindřišskou,“ řekl Jiří Kratochvíl.
V českých zemích započal rozvoj poštovnictví s nástupem Habsburků. Organizované dopravy zpráv na území České republiky jsou spojeny s volbou arciknížete Ferdinanda z Habsburské dynastie českým králem v roce 1526. V souvislosti s volbou Ferdinanda I. za českého krále vznikla vlastně v naší zemi regulérní pošta, a to dokonce dřív, než Habsburk usedl na český trůn, již v roce 1526. Další důležité období rozvoje pošt u nás nastalo za vlády Marie Terezie, kdy byl poštovní úřad převzat do státní správy.
V roce 1527 se začalo s budováním stálých poštovních stanic, v nichž se vyměňovali koně jízdních kurýrů. Nejstarší poštovní trasa mezi Prahou a Vídní vedla přes Tábor a dále do vsi Košic, kde se rozdělovala na dvě větve. Jižní mířila na Linec, východní větev vedla přes Jindřichův Hradec a Slavonice dále směrem na Vídeň.
Zdroj: Wikipedie
Klášter celestýnek
Po lékárníkovi Andělovi z Florencie nesla současná ulice Politických vězňů dlouho jméno Andělova. Po smrti středověkého lékárníka zahrada několik století pustla. Až přišel hrabě Špork a ten, jak připomíná Jan Kramář z Poštovního muzea, měl údajně v roce 1715 na tomto místě zřídit první tajnou zednářskou lóži ve střední Evropě.
Dcera hraběte Šporka byla matkou představenou církevního řádu celestýnek. Jiří Kratochvíl její roli popsal takto: „Pojali myšlenku zřídit na místě zpustlého domu a zpustlé zahrady klášter celestýnek. Klášter tady poměrně dlouho fungoval, až přišla doba Josefa II. A Josef II. – jak známo – nebyl přítelem klášterů a klášter zrušil.“
Poté už budovy vystavěné Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem převzal erár a zřídil v nich kolkovní úřad. Brzy ho ale vystřídala továrna na tabák, později přestěhovaná do Kutné Hory. V roce 1868 pak bylo rozhodnuto o zbourání původního kláštera celestýnek a své sídlo tu hned začala stavět pošta. Centrální objekt dokončili v roce 1874.
Provoz pošty od 19. století
Podle Jiřího Kratochvíla se sem svážely dopisy vybrané z poštovních schránek a odtud se zase rozvážela pošta na ostatní poštovní úřady sídlící v Praze. Pošta se odtud vozila také na nádraží a z nádraží. Například v první polovině 20. století už byl na dvoře ústřední pošty provoz neuvěřitelně intenzivní.
Koně dnes na poštovní dvůr, kterému se vždy říkalo velký, samozřejmě nezajíždějí. Nahradila je auta. Pošta v Jindřišské ale kdysi mívala a vlastně pořád má i malý dvůr. Jen si to asi málokdo z tisíců lidí, kteří jím denně projdou, uvědomí.
Jiří Kratochvíl, autor knihy o pražských poštách k historii malého dvora uvedl: „I sem zajížděli koně, poštovní i další vozy, i tady se překládala pošta, ale pak zjistili, že ta pošta by si zasloužila mít nějakou pořádnou přepážkovou halu, která do té doby neexistovala, bylo tady několik menších. V roce 1898 byl tento malý poštovní dvůr zastřešen. Čímž vznikla přenádherná přepážková hala, kterou v Praze obdivují turisti z celého světa.“
Výzdoba stěn současné přepážkové haly pošty je dílem Karla Vítězslava Maška. Jiří Kotalík, rektor AVU a historik umění význam tohoto umělce popsal takto: „Od roku 1898 působil na Vysoké škole umělecko-průmyslové – dnešní, tehdy UMPRUM škole, jako profesor dekorativního malířství a ornamentální kresby. To ho vedlo k celé řadě velkých zakázek monumentální povahy. Z nichž pošta roku 1901 je asi nejvýznamnějším a nejdůležitějším. Jsou tam samozřejmě limity, které jsou dané architekturou. Byla tam nějaká pole, které po výzdobě volala. A myslím si, že je zvládl skutečně s bravurou zkušeného dekoratéra a figurálního malíře.“
Z řady dochovaných dobových fotografií je možné zjistit, že hala pošty několikrát změnila podobu a dispoziční uspořádání přepážek. Její první rekonstrukce proběhla už na přelomu 19. a 20. století. Ty další připomněl Jan Kramář z Poštovního muzea: „K rekonstrukcím došlo jednak za první republiky, byly udělány drobné rekonstrukční úpravy, a pak hlavně na přelomu 40. a 50. let. A potom také v 60. letech. Poslední rekonstrukce proběhla na konci 90. let 20. století.“
Poslední rekonstrukce vrátila centrální hale původní vzhled a vzdušnost, což potvrzují i zdejší zaměstnanci. Například přepážkový pracovník Jaroslav Šrámek může srovnávat: „Především se to změnilo v prostředí. Když jste sem vešel dřív, těmi vchody jedna a dva, nebyla tady střecha, všechno bylo zatemněné, nízké stropy, tma, špatné osvětlení, špatná klimatizace – vlastně žádná. Taková nepříjemná budova to byla.“
Současný provoz pošty v Jindřišské ulici
Marta Selicharová, mluvčí České pošty, doplnila, že touto pobočkou v Jindřišské ulici projdou tisíce lidí denně. „Máme tady 139 zaměstnanců, kteří pracují v několikasměnném provozu a obsluhují klienty na 35 přepážkách. Tato pošta je také otevřena od druhé hodiny ranní až do půlnoci každý den,“ dodala Marta Selicharová.
Málokdo také ví, že od poslední rekonstrukce je veřejnosti přístupný celý ochoz prvního patra, kde jsou vystaveny i fotografie dávných zaměstnanců, jako třeba legendárního poštovního krysaře. Jsou tu teď umístěny i historické P. O. Boxy, které kdysi stály v přepážkové hale.
Obráncům pošty během Pražského povstání pomohla potrubní pošta
Budova centrální pošty prožila dramatické situace v květnových dnech roku 1945. Dobýt strategickou instituci Němci velmi toužili. Podle Jana Kramáře z Poštovního muzea se o poštu bojovalo od 5. do 8. května: „Ty nejtvrdší boje byly 8. května a obráncům, hlavně tedy z řad pošťáků, ale nejen pošťáků, se hlavní budovu pošty podařilo uhájit a Němce do ní nepustit. Zajímavostí je, že povstalci měli velkou potíž s přísunem potravin.“
Tento problém ale částečně řešila potrubní pošta, pomocí které povstalci dostávali párky a různé salámy. A potrubní pošta je v budově pošty dosud. Její počátky najdeme v roce 1887. Je tedy jedním z mála dokladů počátku poštovního úřadu na rohu ulic Jindřišské a Politických vězňů.
