Jáchymov - Už po pětadvacáté se v Horním Slavkově a v Jáchymově scházejí političtí vězni, aby uctili památku těch, kteří v době nesvobody zahynuli v uranových dolech a pracovních táborech na Jáchymovsku. Podmínky v Jáchymovských lágrech v určitých obdobích nebyly vzdálené tomu, co znali vězni z německých pracovních táborů. Ze zhruba 70 tisíc vězňů se více než čtyři tisíce svobody nedočkalo.
Jáchymovské peklo. Političtí vězni uctí oběti uranových dolů
Jáchymovským peklem prošel také současný předseda konfederace politických vězňů František Šedivý. V dolech strávil celkem jedenáct let. „Podmínky tam byly velice tvrdé, byl to nejhorší tábor a nejhorší pracoviště v celé jáchymovské oblasti,“ podotkl. Nejtěžší byl podle něj rok 1953, kdy se vězni hlady sotva potáceli. Tamější situaci přirovnal Šedivý k pracovním táborům nacistického Německa.
S tím souhlasí i novinář Luděk Navara, který se zločiny nacismu a komunismu dlouhodobě zabývá. „Vězeň v pracovním táboře na Jáchymovsku byl vystaven ještě dalším nebezpečím. Mohl se zranit při těžbě či výbuchu a byl vystaven účinkům radioaktivity,“ podotkl Šedivý. Málokomu se ale podařilo z těchto nelidských podmínek uprchnout. Vězni, o kterých se předpokládalo, že by mohli utéct, skončili v pevných věznicích.
Josef Bryks – Muž, který přecenil českou duši
Jednou z osob, které pracovní tábor v uranových dolech nepřežily, byl i válečný hrdina Josef Bryks. Jako pilot v britském letectvu nasazoval nesčetněkrát život za druhé světové války. Mistr útěků z německého zajetí byl po převratu v roce 1948 zadržen a poslán do pracovního tábora na Jáchymovsko. Sám se v roce 1952 nechal slyšet, že jeho největší zklamání bylo „přílišné přeceňování české duše“. V roce 1957 zemřel na infarkt. O očištění jeho jména následně celý život bojovala i jeho manželka Trudie Bryksová, která dosáhla toho, že s Bryksovým životem se seznámila i česká veřejnost. Plně rehabilitován byl až v roce 2006.
V pracovních táborech ale byli kromě politických vězňů i běžní trestanci a především pak civilní zaměstnanci, kteří zde běžně pracovali. „To bylo pro vězně důležité, protože to pro ně byla jakási spojka s vnějším světem. Mohli přinést informace a zprávy, případně i něco na přilepšenou,“ podotkl Navara.
Trestanecké pracovní tábory při uranových dolech vznikaly od jara 1949. Celkem jich existovalo 18 na Jáchymovsku, Horním Slavkovsku a Příbramsku. Mezi lety 1949 a 1961 jimi prošlo 60 až 70 tisíc vězňů, z nichž 4,5 tisíce nelidské podmínky nepřežilo. Mnozí zemřeli na zdravotní komplikace, další byli zastřeleni na útěku. Skutečnou příčinu smrti je ale dnes velmi těžké vypátrat. Ostatky osob byly většinou zpopelněny v utajení a ani urny se následně příbuzným nevydávaly. Utrpení muklů dnes symbolizuje památník Brána ke svobodě a 15 kamenů, které připomínají komunistické lágry na Jáchymovsku.
Podmínky v pracovních táborech neměly daleko od těch nacistických (zdroj: ČT24)