Jáchymov - Už po pětadvacáté se v Horním Slavkově a v Jáchymově scházejí političtí vězni, aby uctili památku těch, kteří v době nesvobody zahynuli v uranových dolech a pracovních táborech na Jáchymovsku. Podmínky v Jáchymovských lágrech v určitých obdobích nebyly vzdálené tomu, co znali vězni z německých pracovních táborů. Ze zhruba 70 tisíc vězňů se více než čtyři tisíce svobody nedočkalo.
Jáchymovským peklem prošel také současný předseda konfederace politických vězňů František Šedivý. V dolech strávil celkem jedenáct let. „Podmínky tam byly velice tvrdé, byl to nejhorší tábor a nejhorší pracoviště v celé jáchymovské oblasti,“ podotkl. Nejtěžší byl podle něj rok 1953, kdy se vězni hlady sotva potáceli. Tamější situaci přirovnal Šedivý k pracovním táborům nacistického Německa.
S tím souhlasí i novinář Luděk Navara, který se zločiny nacismu a komunismu dlouhodobě zabývá. „Vězeň v pracovním táboře na Jáchymovsku byl vystaven ještě dalším nebezpečím. Mohl se zranit při těžbě či výbuchu a byl vystaven účinkům radioaktivity,“ podotkl Šedivý. Málokomu se ale podařilo z těchto nelidských podmínek uprchnout. Vězni, o kterých se předpokládalo, že by mohli utéct, skončili v pevných věznicích.
Josef Bryks – Muž, který přecenil českou duši
Jednou z osob, které pracovní tábor v uranových dolech nepřežily, byl i válečný hrdina Josef Bryks. Jako pilot v britském letectvu nasazoval nesčetněkrát život za druhé světové války. Mistr útěků z německého zajetí byl po převratu v roce 1948 zadržen a poslán do pracovního tábora na Jáchymovsko. Sám se v roce 1952 nechal slyšet, že jeho největší zklamání bylo „přílišné přeceňování české duše“. V roce 1957 zemřel na infarkt. O očištění jeho jména následně celý život bojovala i jeho manželka Trudie Bryksová, která dosáhla toho, že s Bryksovým životem se seznámila i česká veřejnost. Plně rehabilitován byl až v roce 2006.
V pracovních táborech ale byli kromě politických vězňů i běžní trestanci a především pak civilní zaměstnanci, kteří zde běžně pracovali. „To bylo pro vězně důležité, protože to pro ně byla jakási spojka s vnějším světem. Mohli přinést informace a zprávy, případně i něco na přilepšenou,“ podotkl Navara.
Trestanecké pracovní tábory při uranových dolech vznikaly od jara 1949. Celkem jich existovalo 18 na Jáchymovsku, Horním Slavkovsku a Příbramsku. Mezi lety 1949 a 1961 jimi prošlo 60 až 70 tisíc vězňů, z nichž 4,5 tisíce nelidské podmínky nepřežilo. Mnozí zemřeli na zdravotní komplikace, další byli zastřeleni na útěku. Skutečnou příčinu smrti je ale dnes velmi těžké vypátrat. Ostatky osob byly většinou zpopelněny v utajení a ani urny se následně příbuzným nevydávaly. Utrpení muklů dnes symbolizuje památník Brána ke svobodě a 15 kamenů, které připomínají komunistické lágry na Jáchymovsku.
