Andělská Hora (Karlovarsko) – Mít v obecním majetku historickou památku může být požehnání, ale také danajský dar. To tvrdí starostka Andělské Hory u Karlových Varů Miloslava Křimská. Na místním barokním hřbitově mají totiž unikátní trojboký kostel Nejsvětější Trojice a nad vesnicí se tyčí zřícenina středověkého hradu. Jenže každá z těchto památek je však podle starostky černou dírou, ve které mizí peníze.
Historické památky přinášejí také potíže
V roce 2005 dostala Andělská Hora na opravu hřbitovního kostela dotaci od ministerstva kultury. Za 25 miliónů korun se podařilo pod dohledem památkářů zpevnit zdi i klenbu a opravit interiér včetně restaurování původních fresek. Ovšem šetřilo se na opravě střechy, do které nyní zatéká a hrozí, že se znehodnotí ostatní práce. „Ta střecha je ze dvou vrstev šindelů, a aby se při rekonstrukci ušetřilo, daly se spodní šindele, které byly dobré, nahoru a ty špatné se daly naopak dolů,“ konstatoval správce kostela Václav Hrázský.
Udělat novou střechu, to je záležitost dalších zhruba dvou miliónů korun. Je sice možné opět požádat o další dotaci, avšak starostka Miloslava Křimská (nez.) o ní nechce ani slyšet: „Andělská Hora má 250 obyvatel a třímilionový rozpočet. Pokud si obec takové velikosti vezme dva miliony dotace, DPH si musí platit sama a je tam ještě spoluúčast až 20 procent, stává se památka danajským darem.“ Nad vesnicí se také nalézají trosky gotického hradu a památkáři spočítali, že konzervace zbylých hradních zdí přijde na další desítky miliónů korun.
Jaké možnosti má tedy Andělská Hora udržovat památky a přitom neodsávat tolik peněz ze svého rozpočtu? Odpověď mluvčího Ministerstva kultury ČR Jana Cieslara asi radní obce příliš nepotěší: „Pro malé obce je nejzajímavější Program podpory obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností, kde je spoluúčast vlastníků památek pouze 10 procent.“
Lze také namítnout, že snaha Andělské Hory přijít k opravě památky úplně zadarmo není fér, opravený hrad nebo kostel by mohl zvýšit turistickou atraktivnost obce. K tomu, aby památka přinesla nějaké výrazné oživení turismu, je však hodně dlouhá cesta.
Některá města a vesnice se stávají majiteli a nebo investory památek vlastně z přinucení. Například v Toužimi před lety prodala radnice zámek ruskému soukromému majiteli. Ten se o něj léta nestaral a Toužim jej tedy vysoudila zpět. Nyní zoufale shání využití, především však peníze. V podstatě naplněný je osud zámku Omlenička na jihu Čech, který chtěla soukromá firma přebudovat na sanatorium. Skončila ovšem v konkurzu a stavební úřad již rozhodl o stržení části zdí. A příběh zámečku v Červené Řečici na Pelhřimovsku má podobný scénář. Na začátku devadesátých let jej formou bezúplatného převodu zprivatizovala soukromá, dnes již neexistující firma. Neinvestovala do něj ani korunu a nyní má ruinu na krku vesnice.