Brno – Výzkum změn v embryonálních kmenových buňkách při jejich množení provedli vědci z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (MU) v Brně. Jeden z genů se v určitých liniích embryonálních buněk často zmnožuje a dává buňkám růstovou výhodu, tím se do jisté míry podobá nádorovým buňkám. Vědci si na příčiny této změny chtějí nyní posvítit.
Důkladné poznání všech procesů při umělé kultivaci je nutností před širším uplatněním embryonálních kmenových buněk v léčbě. Objev, na kterém se podíleli brněnští vědci, otevírá nové otázky. „Změna v některých buněčných liniích kmenových embryonálních buněk přináší riziko, že se buňky nebudou po implantaci chovat tak, jak bychom očekávali,“ řekl dnes novinářům přednosta Ústavu histologie a embryologie Lékařské fakulty MU Aleš Hampl. O nalezení způsobu, jak změnám čelit, ale s výhledem na další výzkum nepochybuje.
Podle přednosty Biologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Petra Dvořáka ale výzkum jinak přináší převážně dobré zprávy. Změny u kmenových buněk se dějí spíše náhodně a nesouvisejí s žádnou významnější funkcí buněk. Problém nakonec nemusí znamenat ani zmíněný „podezřelý“ gen. „Nemusí to znamenat nic špatného. Znamená to jen to, že se buňky adaptují na kultivační podmínky a s pomocí tohoto genu se adaptují lépe,“ uvedl Dvořák.
Embryonální kmenové buňky jsou výjimečné tím, že se umí přetvořit na jakoukoliv tkáň v těle, třeba svalovou, kostní nebo na krev. Množení těchto buněk je však možné pouze mimo tělo - v laboratoři.
Embryonální kmenové buňky jsou unikátní v tom, že se mohou vyvinout v jakýkoli buněčný typ přítomný v dospělém lidském těle. Díky tomu jsou kmenové buňky potenciálně dobře využitelné pro léčebné účely u řady nemocí, například cukrovky, slepoty nebo Parkinsonovy a Alzheimerovy nemoci. Primárně se kmenové buňky získávají od dárců. Pro léčebné účely je ale nezbytné množit a kultivovat buňky v laboratorních podmínkách.
Při sledování případných změn museli vědci prověřit u každé z přibližně 125 linií buněk z různých světových etnik více než milion specifických úseků DNA rozložených na všech 30 tisících genech celého lidského genomu. „Zásadní změnu jsme objevili na části chromozomu, který nese gen regulující řízenou buněčnou smrt, a ukázalo se, že uměle kultivované lidské embryonální kmenové buňky využívají podobné mechanismy jako buňky nádorové,“ popsal Dvořák.
Zda toto zjištění představuje problém pro léčebné využití kmenových buněk, ukáže až další výzkum. „Může to být naopak další krok v cestě za poznáním, jak s nádorovými buňkami bojovat,“ řekl Hampl. Podle brněnských vědců výzkum především prokázal nutnost důkladného prozkoumání změn v kmenových buňkách při jejich množení v laboratořích. „S touto nestabilitou se váže myriáda otázek,“ zdůraznil Hampl. K hlavním otázkám patří to, proč ke změnám dochází, jaký je jejich biologický efekt a zda mohou být příčinou nádorového onemocnění.
