Někdo by si mohl myslet, že je Turecko s nepřeberným množstvím památek na svém území rájem pro archeology. Není. Nejen kvůli byrokratickým komplikacím a formálním omezením všeho druhu – ty platí spíše pro archeology zahraniční -, ale i kvůli skutečnosti, že velmi záleží na tom, kde se památka nachází, nakolik se lokalita dá komerčně využít a – světe div se! – kdo o povoleních a financování rozhoduje.
Zatopené kulturní dědictví
Ze země se nesmí vyvézt ani kamínek, který by mohl mít nějakou historickou hodnotu. To chápu. Ale že si lidé z blízkých vesnic rozeberou staleté zdivo na stavební materiál, nebo když někdo nález v základech nového domu raději zabetonuje, než aby to někomu hlásil – to je tu celkem běžné. Věčná škoda.
Podobné je to i s lokalitami, zatopenými v přehradách. Přehrady jsou oblíbeným způsobem řešení problémů s vodou a energií v Turecku. Míst, které se kvůli nim zbytečně odvodní a proto i vysídlí, také přibývá. Obyvatelé některých obcí, které mají skončit pod vodou, někdy vedou organizovaný boj za záchranu svých domovů, úrodných oblastí, ale i archeologických lokalit, s nimi i veřejnost – zatím prohrávají. Nejznámějším případem z posledních let je lázeňská lokalita Allianoi v Izmirské provincii. Po velkých společenských diskusích a dvou tisících letech existence byla zasypána a poté na začátku roku 2011 zalita vodami přehrady Yortanlı.
- Muzeum mozaik ze Zeugmy v Gaziantepu autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/36/3547/354699.jpg
- Muzeum mozaik ze Zeugmy v Gaziantepu autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/36/3547/354700.jpg
- Muzeum mozaik ze Zeugmy v Gaziantepu autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/36/3548/354702.jpg
- Muzeum mozaik ze Zeugmy v Gaziantepu autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/36/3548/354704.jpg
To vše mi připomněla návštěva Muzea mozaik ze Zeugmy v Gaziantepu. Je jedním z nejnádhernějších, které znám – nové, prostorné, plné energie a radosti, vystavující nádheru a dostatečně a vhodně informující, nabízející aktivity i dětským návštěvníkům. Když jsem z něj za květnového deště vycházela, psala bych básně – jako by se má duše nadechla svěžesti a čistoty. Na místě bývalého lihovaru, v moderní budově, je ve třech patrech vystaveno celkem 2 248 metrů čtverečních římských a pozdně antických mozaik, 140 metrů čtverečních fresek, mezi nimi sochy, kašny atd., vše důmyslně rozestavěno a nasvíceno. U každého exponátu popis v turečtině a správné(!) angličtině.
Zeugma u novodobého, dnes už zatopeného, Belkis je starověké město, které kdysi stálo na pomezí Východu a Západu. Stálo na břehu řeky Eufrat, na jednom ze dvou míst, kde bylo její překročení nejsnazší. Prý se tu přes ni kdysi dostal i Alexandr Veliký se svým vojskem na cestě do Persie. Střídaly se tu kultury, měnili vládci. Z dnešního pohledu mají největší hodnotu římské vily a mozaiky na jejich podlahách. Vily byly postaveny na svahu a lze je srovnat už jen s těmi, co zná svět ze slavného Efesu (u tureckého pobřeží Egejského moře.)
Odborníci předpovídali, že až budou všechny tyto mozaiky odhaleny, stane se muzeum v Gaziantepu nejdůležitějším muzeem mozaik ve světě. Dnes bych jejich až zaměnila za když. Římské vily v roce 2000 zatopila voda přehrady Birecik.
U mozaik v muzeu jsem zaraženě četla i příběhy jejich záchrany a nevěřila svým očím. Na mozaiky se přišlo v 90. letech díky upozornění hlídače lokality, že v ní kopou vykradači – z té, kterou před nimi zachránili, byla i z pozdějšího umístění ukradena značná část, pátrá po ní Interpol. Teprve poté skončila v Gaziantepu. Únos Evropy archeologové odnesli z lokality pouhý den před zatopením. Voda ovšem stoupala pomalu po celé dny a kus poškodila.
Další mozaiku odkryla až voda přehrady, která z ní odplavila nánosy půdy. Odborníkům se jí povedlo odnést jen šťastnou náhodou – technický problém si vyžádal snížení hladiny a to mozaiku zpřístupnilo. Jinou vytáhli také díky dočasnému poklesu vody. Jednu ještě před přenesením stihly poškodit vlny. Chápete, o čem to vypovídá? Na záchranu unikátů nikdo nečekal, přehrada se dostavěla poměrně rychle a začala se plnit bez ohledu na práci archeologů (tureckých i zahraničních)…
Je možná těžké tu najít místo nepoznamenané starými kulturami. Zejména u větších řek. Je také pravda, že život jde dál. Přesto považuji neúctu ke světovému kulturnímu dědictví za barbarství a jeho pohřbívání za zločin.