Pro všechny krom slávistů je to věru zábavná zpráva: v poháru SK Líšeň porazila SK Slávii 4 : 3. Vyřazení současného ligového vůdce a účastníka Ligy mistrů příbrněnským malým divizním klubem jakoby zapadlo do atmosféry nedávných dní: malí a menší se bouří vůči velkým. Tedy proti Praze. Nedávný nesouhlas starostů obcí s konáním olympijských her v hlavním městě, vedený pod heslem: "Ať si Praha pořádá olympiádu, ale za své!", byl jeden z příkladů.
Také se zdá, že mnozí občané brdských vesnic a osad nejsou rozhořčeni případnou stavbou amerického radaru hlavně z nějakých strategických, politických či ideologických důvodů. To všechno bylo jen zhmotněním skrytého postoje: „Ani jsme vám nestáli za to, abyste se nás přišli zeptat! Jsme malí venkovánci, tak holt musíme držet ústa. A just ne!“ Ano, pocit, že tam někde „nahoře“ v Praze se zase rozhodlo o venkově bez venkova, to byla nejspíš hlavní příčina brdského buntu. Bezesporu v této souvislosti pochopitelného.
Český (a samozřejmě i moravský a slezský) venkov má vůči jevu, jemuž říká ne právě půvabně „pragocentrismus“, mnohé výhrady. Marně vysvětlovat zástupcům „zbytku“ republiky, že již v 10. století použil kupec Ibrahím ibn Jakúb pro Prahu oceňující přívlastek „kamenná“, ve století dvanáctém ji Kosmas nazval „paní celých Čech“ a za čtyři sta let dostala od Jana Paška z Vratu přídomek „hlava království“. Že o postavení Prahy rozhodla jaksi historie… Pro ně, co přijde od Václaváku, to je „od ďábla“. A každý okamžik, v němž dostanou nabubřelí Pražáci na budku, byť v míře tak malé, jako je vítězství SK Líšeň, potěší.
Otázka je, zda tento rozpor mezi Prahou a ostatkem republiky stojí na zcela poctivém gruntu. Mnoho „Pražáků“ se musí ve Vltavě ještě dlouho učit plavat, jsou to naplaveniny, kdo ví odkud. Ani neumějí řádně po pražsku prznit jazyk a už se tváří, že jsou pravověrnými Pepíky. Ostatně mezi těmi, kdo z pražských úřadů řídí tuto zem a řadou svých rozhodnutí zlobí nepražské občánky, je roduvěrných a hodnověrných Pražáků hrstka. Většinou byli do stověžaté navoleni z venkova. Takže tady jsou výčitky směřované z polí, lesů, vod a strání zcela liché. Spíše opravdoví, Vltavou křtění měli by se ozvat: „Co jste nám to sem poslali?!“
Také nesedí výčitky, které jsou nejčastější a jež plynou z pocitu člověku nejbližšímu, odkudsi z míst, kde sídlí žaludek: „V Praze jsou větší příjmy!“ Inu, v průměru ano, ale kupříkladu pražská prodavačka nebere o moc více než paní za pultem krámu venkovské Jednoty. Pod Hradčany sídlí centrální úřady a velké soukromé firmy a zejména odtud se zvedá pražský mzdový propočet. Nehledě na skokově vyšší pražské výdaje. V Praze není tak blaze, jak se traduje, a Pražáci se sice mají, ale není to takové ejchuchu, jak si nepražáci myslí. A venkov by neměl zapomínat také na to, že mnohé pomalu opouštěné vesnice drží reálně nahoře právě ti nenávidění pražští chalupáři.
Je ale pravda, že od Prahy občas skutečně mírně čpí jistá nadřazenost, vyjádřená kupříkladu nezdvořilým úslovím: „Evropa končí u Negrelliho viaduktu!“ Také se najdou občané Prahy, kteří jsou přesvědčeni, že kdyby se Praha oddělila od zbytku zemí Koruny české, měla by se lépe. Což je možná čistě ekonomicky fakt, ale ve všech souvislostech na takovou tužbu nelze nahlížet vskutku jinak než coby na velkou, ba nesmírnou pitomost.
Nicméně jisté animozity mezi Prahou a „zbytkem“ republiky jsou folklórem tradičním a nezdá se, že by se nějak tlumily. Venkovský výrok prakticky ze všech okamžiků českého lámání chleba, které zpravidla probíhá právě v „matičce“, konkrétně na Václavském náměstí, a sice ono pověstné: „Co to v té Praze zase vyvádíte?!“ Stejně notorické je ovšem pokračování: časem se k tomu pražskému „vyvádění“ přidávají všichni a venkovem se nese: „Jen aby ta Praha vydržela!“
Tak to bude vypadat i se slávistickou ostudou v Líšni. Nyní si ji neslávisté velmi užijí. Zase jeden z velkých pražských Pepíků dostal po čuni! Ovšem, až budou sešívaní hrát zápas Ligy mistrů, lze předpokládat, že kromě části zarytých sparťanů, usídlených mimo pražské hradby, bude většina venkova fandit těm srábkům z Prahy, co prohráli i v Líšni.
