Objevuje se nemálo připomínek únorových událostí z roku 1948. Už jen málokterý z jejich autorů má však z té tehdejší středy přesně před třiašedesáti lety autentické osobní zážitky. A tak – i když už jsem o tom mluvil mnohokrát – doplním tyto své dojmy lecčím, co může ledacos i vyvrátit z omylů, které se po celé ty desítky let stále opakují.Především jsem přesvědčen, že sám ten den – dvacátý pátý únor 1948 – nestál jaksi sám o sobě v naší moderní historii, ale byl jen logickým pokračováním událostí předchozích a nástupem k neblahým událostem následujícím.
Nebyl to tedy den nějakého náhlého puče, jak se to vytrvale nazývá, což nezmění ani to, že ono slovo důrazně opakoval i Ferdinand Peroutka v jednom svém komentáři až někdy ze 70. let, jak to bylo na těchto vlnách čteno minulou sobotu.
Abychom se mohli na něčem dorozumět, musíme se shodnout na přesném významu určitých slov. Podle obecně uznané definice je puč protivládní a protistátní spiknutí organizované a provedené malou skupinou osob bez účasti a podpory lidových mas. Jsem rád, že o nesprávnosti užití tohoto slova pro naše únorové události se dal přesvědčit přední historik té doby Karel Kaplan, aby z důvodů vědecké přesnosti tohoto slova německého původu ve svých velmi obsáhlých knihách o Únoru 1948 nepoužíval a držel se raději pro tento případ mnohem výstižnějšího slova českého – tedy převrat.
Definici puče neodpovídalo v únoru 1948 téměř vůbec nic. Nešlo o nějaké ozbrojené napadení prezidenta Beneše na Pražském hradě, v jehož důsledku by moc ve státě byla předána do rukou malé samozvané skupiny. K vítězství komunismu v této zemi přispělo mnoho jiných okolností přinejmenším od doby druhé světové války, nejvíce však naše geografické postavení vzhledem k vojenské expanzi totalitního Sovětského svazu na západ. Pokud to bylo západními spojenci dopuštěno, byla zde snad jen jistá malá naděje zoufale se držet Stalinova slibu z Jalty, že v zemích obsazených Rudou armádou bude zavedena obdoba západní demokracie, s níž by se byly možná daly uhrát podobné poměry jako ve Finsku – to jest jisté vnitřní demokratické atributy, ovšem s přizpůsobením se zájmům politiky sovětské včetně omezení jakékoliv kritiky sovětských poměrů a odmítnutí západního Marshallova plánu.
Jenže i takto okleštěná demokracie byla ve Finsku možná jen proto, že sociální demokracii tam vedli skutečně přesvědčení demokraté a antikomunisté Paasikivi či Tanner a ne lidé typu Fierlingera a Laušmana jako u nás. Nikdo z finských státníků také nepřesvědčoval třeba prezidenta Roosevelta, že Stalin je vlastně rodilý demokrat, jak to už v květnu 1943 činil Edvard Beneš při své návštěvě Ameriky; nad tím se podle svědectví Ivana Herbena po válce sám Beneš doslova chytal za hlavu jako nad svým největším politickým hříchem.
A celý další vývoj od té doby, přes československo-sovětskou smlouvu z prosince 1943, vymodlenou Benešem na západních mocnostech, dále přes neblahá košická jednání v zimě roku 1945 až po umělé přenechání slávy za osvobození Prahy Rudé armádě v květnu téhož roku, a rovněž přidělení nejdůležitějších postů komunistům v košické vládě, nemohlo vést k ničemu jinému než k ohromujícímu vítězství komunistů v jakžtakž svobodných volbách na jaře roku 1946.
Svědčí o značné indolenci těch, kteří si vymysleli Ústav pro studium totalitních režimů, že z okruhu jeho výzkumu výslovně vyřadili právě tato předúnorová léta nástupu komunismu u nás, kdy se proti tomu dalo ještě dělat aspoň něco a svým umanutým a opožděným lpěním na zcela marném odboji proti už pevně a do mezinárodních souvislostí začleněné komunistické moci v Československu se pouští do nepřesných a neúplných historických závěrů.
Nutno už jednou poctivě přiznat, že nástup komunismu u nás se také neodehrával bez účasti širokých lidových mas. Vyznavači slova „puč“ argumentují tím, že proti demokratičtějším silám byly do ulic vpuštěny komunistické Lidové milice. Viděl jsem je chodit s podivnými zbraněmi přes rameno, které příliš strachu nenaháněly, protože na nich bylo vidět jen nenalakované surové dřevo a koneckonců nebylo jich ani proti komu použít. Kromě komunistů vyšli do ulic jen mírumilovní vysokoškolští studenti, před nimiž čeští kondelíkovci zatahovali svá okna zatemňovacími storami, které jim ještě zbyly z války. Jediná rána za celou dobu únorových událostí vyšla omylem při druhém studentském průvodu na Hrad a studenta Řehounka jen zranila na noze. Podrobnosti najdou zájemci v knize už jmenovaného Karla Kaplana nazvané „Pět kapitol o Únoru“.
Tehdejší zlý velitel Lidových milicí Josef Pavel pak o dvacet let později jako docela rozumný ministr vnitra napsal, že urgentně žádal generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského, aby dal milicím vydat automatické zbraně. Byl prý jednoznačně odmítnut, takže s nějakým ozbrojeným převzetím moci komunisté zřejmě nepočítali a pro takový případ spíš měli v záloze, za našimi humny připravená, sovětská vojska.
A na vrcholných československých politických místech se to vše odehrálo jen s pomocí neuvěřitelné nešikovnosti demokratických ministrů a zvláštní scény na Pražském hradě 25. února, kterou popisuje Benešův tajemník Eduard Táborský takto: „V zoufalém tlaku předsedy vlády Gottwalda, ministra vnitra Noska a předsedy odborů Zápotockého prezident na chvíli odešel do vedlejší místnosti a obrátil se na svou ženu těmito slovy: Haničko, co mohu dělat, co mohu dělat? Paní Benešová odpověděla: Pomůžeš tím někomu, když nepodepíšeš? A tak Beneš ve vedlejší místnosti pak podepsal.“
Tedy žádný puč, jen docela obyčejné předání moci, které nás zbavilo i té vágní možnosti, že by se nám po veškeré naší předchozí vstřícnosti k Sovětskému svazu mohlo podařit aspoň trochu se vymanit z údělu, který nás takto zcela zákonitě dalších čtyřicet let čekal.
Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6
- Únor 1948 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/86/8543.jpg
- Únor 1948 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/72/7143.jpg
- Únor 1948 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/93/9257.jpg
- Únor 1948 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/99/9821.jpg
- Únor 1948 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/86/8544.jpg
- Noviny z února 1948 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/95/9425.jpg
