Na český trh vstupuje produkce vydavatelství Voodoo Rhytm. U téhle nenápadné zprávy by měli zpozornět příznivci nebývalé muziky. Švýcarské vydavatelství totiž sdružuje muzikanty, kteří se pohybují v hrubém rámci syrového blues, dávných drnčivých vesnických popěvků, neobvyklých gospelů a waitsovského folku. Nejlépe to vyjadřuje podtitul kmenového interpreta, švýcarského šílence Reverenda Beat-Mana. Svou trilogii nazval Surreal Folk Blues Gospel Trash. Až uslyšíte jeho kázání ve skladbě The Swiss Army Knife z druhé části trilogie, nebudete chtít už nikdy žádné jiné. Postvelikonoce jak vypražené.
A když si otevřete internetové stránky vydavatelství voodoorhythm.com, čeká na vás ještě jedno překvapení. Nenajdete v prvním plánu žádné proklamace, diskografii či jména interpretů, ale stručnou charakteristiku politických zřízení či národních specifik. To vše na příkladu - jak jinak, jsou to Švýcaři - dvou krav. Zkusím část ocitovat, zbytek naleznete právě tam:
Socialismus - máte dvě krávy. Jednu dáte sousedovi.
Komunismus - máte dvě krávy. Stát vám obě vezme a dá vám trochu mléka.
Fašismus - máte dvě krávy. Stát vám obě vezme a prodá vám trochu mléka.
Nacismus - máte dvě krávy. Stát vám obě vezme a zastřelí vás.
Eurokratismus - máte dvě krávy. Stát vám obě vezme. Jednu utratí, druhou podojí a pak mléko vylije.
Americká korporace - máte dvě krávy. Jednu prodáte a druhou nutíte, aby dojila za čtyři. Později si najmete konzultanta, aby zanalyzoval, proč kráva chcípla.
Německá korporace - máte dvě krávy. Přešlechtíte je tak, aby žily 100 let, jedly jednou měsíčně a dojily se samy.
Ruská korporace - máte dvě krávy. Přepočítáte je a zjistíte, že jsou čtyři. Přepočítáte je znovu a vyjde vám, že je jich 25. Přepočítáte je ještě jednou a zjistíte, že jsou dvě. Přestanete počítat a otevřete další láhev vodky.
Italská korporace (a tady bych řekl, že by to měla být spíš korporace česká) - máte dvě krávy. Ale nevíte, kde jsou. Tak si jdete dát něco k snědku.
A na závěr - VoodooRhythm Records - máte dvě krávy, naučíte je hrát na kytary, aby mohly hrát ostatním kravám.
Tak tedy při poslechu nahrávek z produkce téhle strhující firmy se vyplatí být třeba i krávou.
Pouštěl jsem po půlnoci ve svém pořadu muziku nejen z těchto desek. Ale třeba i Dianu Krall, Cassandru Wilson, Beátu Hlavenkovou nebo Dášu Voňkovou. Hudbu, kterou mám rád a prostor pro ni v tomto rozsahu lze najít právě jen v noci. Pak, už doma, jsem si pustil ČT2 a tam sledoval záznam koncertu Hradišťanu, Karla Plíhala a Dobrý večer kvintetu. Pohoda sama. Nedávno, ve stejném čase, tedy po druhé hodině noční, jsem zase na Dvojce viděl pásmo filmíků Famáků. Vynikajících, vtipných i drsných a nezatížených. A napadlo mě, že by se vyplatilo změnit rytmus.
Žijme v noci a spěme ve dne, pokud nám to práce dovolí. Neboť zajímavé věci se už dějí jen v noci. Na ulicích je klid, nikdo neřve, nikdo na vás nevalí reklamy a média sem umísťují tzv. menšinové pořady. Vsaďte se, že budete klidnější a navíc, dopřejete si třeba i soustředěný poslech krásného příběhu Reverenda Beat-Mana.
Dobrý den a sladké sny!
