Srovnávám to, co slyším a čtu po Gatesových jednáních v Praze 23. října, s tím, co jsem četl (bohužel jen v zahraničním tisku) po jednáních Gatese a Riceové v Moskvě 11. a 12. října, a co jsem na této internetové stránce hned také napsal.
Svět podle Zdeňka Velíška (89)
Hovořím zatvrzele stále ještě o tom, zda americký ministr předložil v Moskvě návrh obsahující mimo jiné i výzvu k tomu, aby ruští experti byli přítomni na budoucí polské a české základně amerického protiraketového štítu. Pokud ano, tak zda o tom česká vláda věděla a souhlasila s tím, nebo zda se o americkém úmyslu dověděla až deset dní poté, co americký ministr obrany Robert Gates řekl ruskému ministru obrany, že by mohl k nám a do Polska vyslat své vojenské experty.
Co víme?
Ve včerejších českých novinách, na které jsem s napsáním dnešního komentáře čekal, se o tom psalo dost protichůdně. Například: „Podle Gatese předložili tento návrh (návrh na rozptýlení ruských obav z obou základen) s šéfkou diplomacie Condoleezzou Riceovou během jednání v Rusku zároveň s iniciativou, aby ruští experti monitorovali činnost radaru i základny s antiraketami“, nebo: „Robert Gates (….) potvrdil, že Spojené státy představily v Moskvě před pár dny velkorysý návrh: Své základny jsou ochotny otevřít i ruským vojenským expertům.“ Ale podle jiných vyjádření českých deníků ze včerejška Gates Čechy ujistil, že „nic konkrétního na stole zatím není“ a že by Američané s českou vládou takový návrh nejdříve konzultovali. Nebo: „Není vůbec jisté, zda americká strana takový návrh skutečně vznese.“ Přesto už je jisté, že ruská strana, podle ruských zdrojů, takový americký návrh studuje.
Jak to všechno doopravdy bylo a je, zda byla česká vláda o obsahu jednání dvou velmocí o věcech týkajících se nejen radaru, ale - už zase! - i rovnováhy mocenských sil informována, to se možná dozvíme, ať už v parlamentních interpelacích, nebo znovu jen oklikou ze světového tisku (což by bylo smutné a varovné). Ale vlastně už na nic nemusíme čekat. Už teď můžeme uvažovat o perspektivě, kterou před naši zemi staví nový krok americké vlády při prosazování záměru umístit na našem území radarovou základnu protiraketového štítu. Krok, který dost vypovídá o prioritách dnešní americké vlády.
Samozřejmě, že stále ještě platí, že Rusové mohou vstřícnou nabídku USA odmítnout. Ale jestliže se mi dříve zdálo jejich odmítnutí pravděpodobné, dnes už si myslím, že musíme zvažovat, co bude dál, když přijmou.
Konec karantény?
My se teď patrně dozvíme, že se nehodí dělat problém z případné přítomnosti jednoho do civilu oblečeného ruského pozorovatele na americké radarové základně v Brdech. Mimochodem, počítá se tam s českým pozorovatelem? Nebo: počítá se s ním v duchu rovnoprávnosti a reciprocity na nějaké radarové základně v Rusku? Kdyby Rusové upustili od dosavadního zarputilého odporu k americkému plánu, nebylo by to jenom kvůli možnosti vyslat jednoho vojenského odborníka (či několik málo odborníků) do důvěrně známých míst ve střední Evropě. Nebylo by to kvůli tomu, že by americké gesto rozptýlilo jejich obavy. Bylo by to mnohem spíše proto, že souhlas Američanů a případně i Čechů se vstupem toho jednoho či těch několika „odborníků“ na české území by měl obrovský symbolický význam. Znamenal by konec karantény. Putin by mohl před parlamentními i prezidentskými volbami říci doma: Vidíte, už jsme tam tak trochu zpátky. Díky Američanům a mé šikovné politice.
Pro drtivou většinu Rusů má přece vynucený odchod sovětských vojsk ze středoevropských základen stejně velký (i když opačný) historický význam, jako pro národy, které je ze svého území donutily odejít. A podaný prst, o němž by Moskva věděla, že ho vůbec nepodala Praha, a tím méně z vlastní vůle, by rozhodně vyprovokoval chuť na celou ruku, pokud by se Praha nebránila. Ne, Moskvě ani Praze nejde jen o jednoho či několik „expertů“!
Kromě toho: Rusům nejde jen o americkou protiraketovou obranu. Jednání o základnách vrcholí ve stejných týdnech jako jednání o Kosovu. I tam stojí stanoviska Washingtonu a Moskvy ostře proti sobě. A jsou i jiné záležitosti globální politiky, v nichž se může jedné či druhé straně vyplatit buď vstřícnost, či naopak neústupnost v jednáních kolem radaru a antiraket v Česku a v Polsku.
À propos Polsko: Varšava se možná vyhne problému, který má teď Praha. Přítomnost ruských expertů má skutečný význam jen u radaru. U antiraket ne. Moskvě ve skutečnosti vadí jen schopnost radaru sledovat, co se děje v Rusku. Deset antiraket tu schopnost nemá a vojenskou hrozbu také vcelku nepředstavují.
Ať už společně s Polskem či samo, musí teď Česko hledat odpověď na otázku, jak se nestat hřištěm globální politiky. Teď jde skutečně o suverenitu.
Dodatečná pozn. autora: Tento komentář jsem napsal v noci z 24.10. na 25.10., tedy před ranním prohlášením premiéra Topolánka.