Svět podle Zdeňka Velíška (84)

Příští týden se v Lisabonu sejdou zástupci vlád členských zemí Evropské unie a budou se opět snažit dojednat společnou unijní přistěhovaleckou politiku. Brusel ji už dlouho ohlašuje, země ležící na trasách nejsilnějších přistěhovaleckých náporů po ní čím dál úpěnlivěji volají, ale přijetí nějakých společných pravidel v této velmi problematické záležitosti je stále v nedohlednu. Takže v Lisabonu to bude asi zajímavé.

„Modrá karta“ má otvírat hranice EU

To je hlavní titulek na první straně včerejší „Die Presse“. Rakouský deník nejprve připomíná známou pravdu, že členské státy Evropské unie si nevědí rady s dilematem, který před nimi vyvstane pokaždé, když chtějí problém migrace nějak rázně a rychle vyřešit. Na jedné straně se chtějí bránit záplavě běženců vybavených jen velmi chatrnými vědomostmi na to, aby mohli vyplnit v Evropě mezery v nabídce pracovních sil, které tu začaly vznikat. Na druhé straně jsou právě tyto mezery v pokrytí potřeb kvalifikovaných pracovních sil výzvou k tomu, aby evropské země imigrantům hledajícím práci usnadnily vstup. Přicházejí ale jen takoví, kteří nesplňují předpoklady.

Po vysoké nezaměstnanosti konečně opak: nedostatek pracovních sil! I když jde o nedostatek pouze kvalifikovaných pracovníků, a navíc většinou pouze v některých specifických oborech, svědčí tato nová situace o dvou věcech, z nichž je jedna dobrou zprávou, jedna špatnou zprávou. Tou dobrou zprávou je zvyšující se ekonomická dynamika. Hospodářské stránky evropského tisku ji konstatují především v eurozóně – ale řekl bych, že je to proto, že právě eurozónu sledují ostřeji než EU jako celek. Proč?

Protože už je to integrovaný, homogenní útvar s jednou jedinou měnou, kterou řídí jedna centrální banka, a s množinou ekonomik, které podléhají jednotným pravidlům určité uniformizace předepsané paktem stability a růstu. Stav eurozóny je směrodatný pro hodnocení celé Unie. To jen pro objasnění. Ovšem my víme, že hospodářský růst je víc než uspokojivý i u nás a vysokými tempy růstu se mohou pochlubit i naši sousedé, kteří stejně jako my na euro teprve aspirují.

Špatnou zprávou je naše povážlivé stárnutí. Mají-li pravdu prognózy EU, bude v roce 2050 každý třetí obyvatel Evropské unie starší pětašedesáti let. Zatím se rostoucí procento lidí, jimž skončil produktivní věk, projevuje snižováním nezaměstnanosti, ale v některých pracovních oborech už i nedostatkem pracovníků.

Jedny bude Evropa lákat, druhé vracet domů s eskortou?

Někde by to tak skutečně mohlo vypadat. Nějak takto má být nastavena francouzská imigrační politika. Že by tedy ta evropská přijala francouzský model? Pro přesnost je třeba dodat, že i ten existuje zatím jen ve formě Sarkozyho předvolebních prohlášení, v lepším případě v rozpracované podobě na novém francouzském ministerstvu pro přistěhovalectví a národní identitu. Šéf tohoto ministerstva, jeden ze Sarkozyho nejbližších, Brice Hortefeux, prohlásil, že společná evropská přistěhovalecká politika bude prioritou francouzského předsednictví EU ve druhé polovině roku 2008. Člen Evropské komise odpovědný za lidská práva a tedy i za oblast přistěhovalectví, Franco Frattini, ho předbíhá slibem, že do října letošního roku vypracuje návrh společných pravidel legální imigrace uchazečů o práci z nečlenských zemí.

Právě jeho návrh prý počítá se zavedením „modré karty“, která by byla obdobou americké „zelené karty“. Ten, kdo by se stal nositelem této karty, získal by unijní povolení k pobytu (a tudíž k práci kdekoli v Unii), pokud by prošel dvouletou přechodnou lhůtou. (Tak mě napadá, že by čeští uchazeči o práci v těch zemích Unie, které ještě nezrušily sedmileté „přechodné období“ zákazu práce pro občany z nových zemí, mohli pak jen závidět svým konkurentům, uchazečům z nečlenských zemí. Jak komické!!! Ale kvůli tomu tenhle komentář nepíšu.)

Zdá se, že v Lisabonu budou zástupci členských zemí EU příští týden (13. a 14. září) diskutovat o něčem velmi podobném Sarkozyho myšlence „selektivní imigrace“. Sarkozy s ní vyhrál volby, Francouzi s ní tedy asi byli srozuměni. Bude možná dobrá i pro řešení ekonomických a demografických problémů Unie jako celku. Ale bude mít jednu vadu. Nezastaví migrační vlny zoufalců, kteří ze všech stran směřují k evropským břehům. Důvody jejich odhodlání hledat útočiště v bohaté, civilizované, sociálně cítící a tu a tam ještě i solidární Evropě nepominou. Naopak, na scéně se má objevit jeden zcela nový důvod pro masovou migraci: následky klimatické změny v zemích, které jsou nebo budou nejvíc vystaveny působení globálního oteplování. Jsou to většinou chudé země.

Vydáno pod