Ve čtvrtek 20. dubna měly Financial Times (FT) na první straně tento hlavní titulek: Gazprom threat to supplies. V článku se s anglickým klidem konstatovalo, že Gazprom sdělil zemím Evropské unie, že pokusí-li se omezovat jeho aktivity na evropském trhu a dávat politický význam obchodní otázce, jakou jsou dodávky plynu, může se stát, že Gazprom nasměruje svůj prodej zemního plynu na rychle rostoucí trhy v jiných oblastech, například v Číně a ve Spojených státech.
Obchodní politika není politika?
Na přelomu roku vyvolal Gazprom (kontrolovaný vládou v Kremlu) svou cenovou politikou vůči vládě v Kyjevu politickou krizi na Ukrajině. Ukrajina z ní dodnes zcela nevybředla. Evropská unie nejdříve s úlekem zaznamenala drsnost ruské „obchodní“ politiky a na chvíli jí zatrnulo nad tím, jak je sama vydíratelná energetickými surovinami. Přijala kvůli tomu novou energetickou strategii. Ta ale hrozbu politického zneužití závislosti zemí EU na ruském plynu takřka vůbec neřeší!
V březnu jednal Barroso v Moskvě „o zárukách stabilnosti“ ruských dodávek plynu zemím EU. Jeden z cílů, s nímž do Moskvy jel, spočíval v úmyslu přesvědčit Moskvu k souhlasu s dopravou plynu ze zemí střední Asie ruským plynovodem do zemí EU. Zato se EU chtěla dlouhodobě zavázat, že nepřistoupí k omezování svých odběrů ruského plynu. EU tedy nezvolila cestu směřující k opravdovému snížení závislosti na Moskvě, pouze se pokusila vyjednat s Moskvou záruky stálosti v dodávkách plynu. Závislost Evropy na Rusku by se byla dokonce ještě zvýšila, kdyby byla Moskva souhlasila s tím, že ruským potrubím poteče do zemí EU kromě ruského plynu ještě také středoasijský. Jako obchod to asi nebylo špatné, Evropa by byla za to platila. Ale ani tady nešlo jen o obchod. Nakonec ovšem je vlastně dobře, že Moskva o použití vlastního plynovodu k dodávkám cizího plynu do EU nechtěla ani slyšet. Pocitu energetické nejistoty by se byla EU stejně nezbavila.
Gazprom nebyl tedy nucen udělat žádný kompromis, naopak bez zábran zahájil kroky k expanzi do Evropy. Hodlá proniknout, jak řekl jeho mluvčí, do distribuce plynu uvnitř evropských zemí. Zatím se zaměřil na dobývání největší britské společnosti zabývající se dodávkami plynu - Centrica. FT hovoří dokonce o pokusu o převzetí (takeover) této společnosti. Britská vláda začala podle Financial Times urychleně zvažovat změnu zákona o fúzích, aby tomu zabránila.
Varování Gazpromu, o němž FT informovaly v palcovém titulku na první straně, bylo reakcí na to, že se britská vláda pokouší zmařit ruské snahy o vniknutí do jednoho z klíčových odvětví své ekonomiky. „Chce-li Evropská unie náš plyn, musí vzít v potaz rovněž naše zájmy,“ citují FT mluvčího Gazpromu, Sergeje Kuprjanova. Ten v této souvislosti ještě dodal: „Chceme, aby si evropské země uvědomily, že o plyn se zajímají i jiní: je tu rychle rostoucí čínský trh a poptávka po zkapalněném plynu ve Spojených státech.“ A upřesnil, že zájmem Gazpromu v Evropě je účast na podnikání v oblasti rozvodu plynu uvnitř evropských zemí.
Prosperita na kolenou?
Titulky (i podtitulky) bývají řvavé, zneklidňující, přehnané. Doufám, že přehnaný je tenhle poslední, poukazující na hrozbu, která se rýsuje na evropském obzoru. Ale radši jsem pro závěr své dnešní glosy volil dramatickou polohu. Vždyť i ty anglicky klidné Financial Times použily ve svém titulku slovo threat, hrozba. Ne varování, ne upozornění. Prostě hrozba. A mně se bohužel nezdá, že by EU před vyhlídkou na své surovinové porobení hledala správnou únikovou cestu.
Proč hned mluvit o porobení? Protože obchod surovinami přestává být jen obchodem. Stává se pro všechny součástí politiky. A v politice nejsou všichni stejně vybíraví.
