„Pojďte s námi do hloubky“ je heslo, jímž se naše stanice snaží odlišit od ostatních médií, hlavně těch elektronických. A právě v jedné z našich relací politik jménem Jiří Payne přispěl k takovému hloubkovému pohledu, když plným jménem a s naprostou jistotou označil jednoho velmi významného muže naší politické scény odpovědným za to, že v zájmu jednoho či více svých spřátelených zbrojních magnátů napomáhal tomu, že naše republika v devadesátých letech i později pořizovala vojenský materiál, o němž bylo na první pohled jasné, že jej v dané historické etapě vůbec nepotřebovala. Pro novináře a veřejnost byla přitom nejzajímavější dosti oprávněná podezření o možné korupci s tím spojené a sama neúčelnost zbytečných nákupů se poněkud přehlížela.
Budiž připomenuto, že Jiří Payne je muž k takovému hloubkovému pohledu na tuto věc obzvláště povolaný, neboť v devadesátých letech byl za ODS jedním z náměstků lidoveckých ministrů obrany, z nichž jeden ho z této funkce odvolal, patrně pro jeho kritiku tamějších praktik. Mám v dobré paměti, že tehdejší premiér Václav Klaus se šel na ministerstvo podívat a vyšel z něho poněkud vyděšen se slovy, že sem už raději za svoji stranu žádného náměstka nevyšle, protože za to, co tam zjistil, by nerad nesl odpovědnost.
Jiří Payne potom z naší vrcholné politiky postupně mizel. Později se však stal jedním z poradců Václava Klause v jeho prezidentském období. Nyní se také objevuje na čelném místě jedné z nových malých stran, jež se chystá do příštích parlamentních voleb. A zde, přesně v duchu svého dávného guru, hledá všechny možné argumenty, které by nás měly odradit od sympatií k EU a bránit jakékoli naší integraci do tohoto rodícího se celku. V tomto duchu pronesl nedávno v ČT větu, která o nějakém hloubkovém pohledu příliš nesvědčila. Řekl totiž, že EU nás zavazuje k plnění, čtěte dobře, neméně než 26 000 různých omezujících předpisů, které ve valné většině omezují naši suverenitu. Jeden ze spoludiskutujících odporoval, že i kdyby to neuvěřitelné číslo bylo pravdivé, mohlo by se to snad týkat jen některých Paynových podnikatelských přátel. Dále do hloubky už se v diskusi nešlo a já se stále domýšlím, jak Jiří Payne, aspirující na politika, který by měl mít v rukou správu a budoucnost naší země, k tomu počtu omezujících bruselských nařízení přišel.
Já sám, jakožto prostý občan České republiky, osobně, s prominutím, vnímám, že s naším členstvím v EU se jako mávnutím kouzelného proutku staly z většiny veřejně přístupných záchodů příjemná místa nesrovnatelná s tím, co tu bylo v předchozích desetiletích. Jinak je mi dost lhostejný nějaký nesmyslně předepsaný tvar banánů či okurek a nedovedu také potvrdit, zda ve všech restauracích dodržují předpis EU a neservírují mi hotová jídla starší než tři hodiny od jejich přípravy.
A pak jsou tu ovšem určité výhody členství v EU, které vždy nemusíme přímo osobně a ihned pociťovat, ale které přesto zřejmě přivedly ke křížku i jednotlivé Iry, když v opakovaném referendu nehlasovali ani tak o Lisabonské smlouvě, jako spíše o finanční pomoci v hospodářské krizi, která na obyvatele oné odlehlé země dopadla s obzvláštní tvrdostí, takže i ta Lisabonská smlouva u nich z toho nakonec vyšla docela jinak než před pouhým rokem.
Nakonec musím znovu vyjádřit své hluboké uspokojení, že ještě dříve, než jsme byli do EU přijati, pod jejím vlivem a možná proti většinovému mínění, jsme zrušili trest smrti. Právě tímto významným ustanovením Evropa předběhla i USA, které sice v mnoha svých částech tento trest neuplatňují, ale takové důkladnosti v jeho zrušení jako v Evropě ještě nedosáhly.
Pan Jiří Payne by měl i ve svých postojích k evropskému sjednocování jít trochu víc do hloubky, a to obzvláště, když chce dělat politiku v zemi, která již tolikrát na svou izolovanost doplatila. Hloubkové myšlení zde neznamená rozšiřovat tisíce svých námitek, ale zamyslet se důkladně nad tím, co znamená jednota našeho kontinentu pro další vývoj celého světa i pro nás. A k tomu stačí jen několik vskutku základních a hlubokých ustanovení tohoto celku.
