Jedním z nejdůležitějších českých úkolů během předsednictví Evropské radě bude koordinace evropských postojů vůči Rusku, shodovali se analytici, komentátoři i političtí reprezentanti v uplynulém pololetí (a potvrdilo se to již v prvních dnech při rusko-ukrajinském sporu o plyn). České předsednictví Evropské radě bude dalším posledním krokem naší cesty do Evropy, opakovali političtí reprezentanti minimálně v poslední polovině loňského roku. Do Evropy a na Západ ostatně směřujeme už od devadesátých let - ze sovětského Východu. Chápání Ruska jako čehosi cizího ale už tak komplikovanému vztahu s Kremlem zdaleka nepřispívá.
Zdá se tak, že Rusko je čímkoliv, jen ne Evropou. A i samotná Moskva se ráda vymaňuje z evropských zeměpisných souřadnic. Dvouhlasně se tak vytváří obraz Ruska jako neevropského prvku. Ten mu ale navzdory všem zrůdnostem sovětské totality nepřísluší, a to z několika důvodů. Zprvu si ale dovolím vyslovit zdánlivě nesouvisející tezi, a to, že na jednom kontinentu máme dvojí Evropu: Evropu tichou a Evropu divokou.
Dvojí Evropa na jednom kontinentu
Tichou Evropou mysleme západní část kontinentu, klidnou, racionální a s podnikatelským duchem, kladoucí důraz na lidskou individualitu, oblast výrazně ovlivněnou myšlenkami humanismu a osvícenství, a mající kořeny lidského jednání v křesťanské etice.
Divoká Evropa začíná na hranicích, jež rozdělovaly Rakousko-Uhersko na Předlitavsko a Zalitavsko. Její nejzápadnější výspou je horká krev Maďarska. Je to Evropa temperamentnější a chudší, Evropa, která mezi sebou ztrácí těsné vazby kvůli přílišným vzdálenostem. Charakterizují ji především širé holé pláně táhnoucí se od Krakova k Moskvě, jež umožňují svévolné sunutí hranic impérií (jak tomu bylo například při dělení rovinatého Polska mezi Prusko, Rakousko a Rusko). Je to oblast, kde Moskva tvoří významný tvůrčí i destruktivní prvek.
Výlučnost Rusi na evropském východu
Rusko bylo v divoké Evropě hegemonem a těžko se mu zde rovnala i Osmanská říše. Carství i následné režimy si celou divokou Evropu nárokovaly a prakticky všechny její části v určitém historickém období držely a ovládaly. Nadvláda azbuky byla historickým údělem zemí tohoto regionu. Relativně nedávné vymanění se národů a zemí z ruského impéria drolí celek „gosudarské“ nadvlády, drolí onu symbolickou vševýchodní Rus.
Je nutné zdůraznit, že divoká i tichá Evropa jsou přitom na sobě vzájemně závislé. Ta divoká neumí bez svého protějšku existovat; rozpustila by se sama v sobě, neboť se formuje pouze při pohledu na Západ - a to buď jako protiklad, nebo nápodoba, jak tomu bylo například v dobách petrohradského carství, kdy se vládci Ruska inspirovali politickými i společenskými reformami západních monarchií. Klidný kontinentální západ od Španělska po Německo naopak musí vyvažovat tíhu ruského monolitu ležícího na východní části kontinentu. Bez něj by přitom samy ztratily svůj kontinentální rozměr kvůli vazbám na Spojené státy.
Kde leží Rusko?
Současné Rusko, tedy Ruská federace, je nejvýchodnějším státem divoké Evropy. Problém jeho zařazení spočívá v zeměpisném vymezení kontinentu, respektive v určení jeho východní hranice. Za tu je sice tradičně považováno pohoří Ural a tok řeky Emby, vyskytují se ale pojetí sahající až za Ural či zahrnující kavkazské republiky. Ať ale hraniční linie vede kdekoliv, vždy dělí Ruskou federaci mezi Evropu a Asii. A vkládá tak do hry možnost celou zemi z Evropy vyčlenit, přiřadit ji k Asii nebo jí kvůli rozloze vyrobit umělou, neevropskou, neasijskou a nad-kontinentální kategorii.
Existují pro to dva základní argumenty: Tím prvním je zdánlivá ruská kulturní odlišnost, což samo je téma desítek filosofických spisů a není úkolem této úvahy do něj zabředat. Zůstaňme u podotknutí, že kulturní odlišnost může být způsobená rolí Ruska jakožto hraniční země rovné, divoké Evropy trpící na vzdálenost od své tiché kolegyně, a žijící si proto po svém a nezřídka proti pravidlům. Vždy ale v určitém blízkém kulturním rámci.
Kolonie carevny Kateřiny
Druhým slovem proti Rusku je pak skutečnost, že leží i v Asii, a to více jak třemi čtvrtinami své rozlohy. Takový argument je ale lichý a k jeho vyvrácení stačí krátký dějepisný exkurz. Ruské území ve svých počátcích existovalo pouze na území dnešní Evropy. Dosavadní měrou se na asijský kontinent rozrostlo v 18. století za vlády proevropsky orientovaných, osvícenských panovníků Petra I. Velikého a Kateřiny II. Veliké.
Ruské osidlování Sibiře bylo jen jinou formou vytváření kolonií tak, jak je známe u tradičních koloniálních mocností Velké Británie, Francie či Nizozemí. Ruská říše nabyla Asie v době, kdy sama sebe jednoznačně považovala i prezentovala jako evropský stát. Není proto ani nyní důvod řadit Moskvu mimo Evropu.
Proč držet Moskvu v Evropě
Chápat Rusko jako evropského reprezentanta (přestože se země častokrát chová a chápe mimo-kontinentálně) je navíc klíčové pro politická jednání. Česká republika má příležitost udělat jedinečný krok: jako stát na hranici divoké a tiché Evropy může Moskvu pozvat zpět na starý kontinent a přesvědčit ji, že sem patří. Je-li vytvořen pocit sounáležitosti, lépe se vyjednává a lépe se domlouvají ústupky. Současná politická situace v Rusku není zdravá, nezdravě působí i jeho vnější vystupování. Vyčleňováním ať vlastním, či ze strany druhých se však situace k lepšímu nezvrátí. Se ztrátou vzájemného vědomí roste strach a předsudky. A proti tomu se útočí nejlépe…
- Rusko autor: Markéta Sandanusová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/155/15460.jpg
- Bajkal autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/380/37979.jpg
- Kreml autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/282/28179.jpg
- Dmitrij Medvěděv a Vladimir Putin autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/209/20893.jpg
