Server Česká média uvádí hned několik zdrojů informací o novém polském mediálním zákonu, který v pátek 22. května schválil Sejm, a jehož přesný název zní: "O veřejných úkolech v oblasti mediálních služeb". Všechny odkazované zdroje však víceméně jen opakují zprávu ČTK, podle níž tím hlavním článkem nového mediálního zákona je zrušení rozhlasového a televizního poplatku a financování vysílání veřejné služby z veřejných zdrojů, tedy ze státního rozpočtu. Poněkud v pozadí zůstaly mnohem důležitější systémové změny, které zákon předpokládá.
Polský mediální zákon - nejen o poplatku
Šéf poslaneckého klubu vládnoucí strany Občanská platforma (PO) Zbigniew Chlebowski označil schválení zákona za „historický den nápravy veřejných médií,“ zatímco Alžběta Kruková z opoziční strany Právo a spravedlnosti (PIS) to nazvala „likvidací veřejných médií“ a pro Jerzyho Wenderlicha ze Svazu demokratické levice (SLD) zákon znamená „konec Sodomy a Gomory v polských médiích“.
K pochopení těchto reakcí je třeba podniknout historický exkurz do podzimu roku 2005, do doby, v níž PIS vyhrála volby a bratři Kaczynští - Lech jako prezident a Jaroslaw jako šéf PIS a pozdější premiér - ovládli politickou scénu. Během rekordně krátké doby tří měsíců PIS změnila vysílací zákon, který jí umožnil obsadit zdejší mediální rady vlastními lidmi.
Národní rada pro rozhlas a televizi KRRiT (Krajowa Rada Radiofoniii i Telewizji), která měla po francouzském vzoru devět členů, se změnila na pětičlenné grémium, v němž dva členy jmenoval prezident, dva členy jmenoval Sejm a jednoho člena dodal Senát. A právě tehdy, na jaře 2006 došlo k politickému kompromisu, jehož stíny padají na mediální scénu do dnešních dnů. Aby přežila s menšinovou vládou, PIS si koupila tichou podporu populistických stran Sebeobrana a Liga polských rodin (LPR) kromě jiného tím, že jim přenechala čtyři z pěti míst v KRRiT, tedy kontrolu nad vysílacími médii. Tichá koalice PIS s nacionalistickou Sebeobranou a LPR se rozpadla po necelých dvou letech, nicméně obsazení regulátora vysílání konzervativními populisty zůstalo stejné, i po volebním vítězství Občanské platformy v říjnu 2007 a po vytvoření vlády Donalda Tuska.
Na rozdíl od České republiky, kde regulátor RRTV může Českou televizi a Český rozhlas nanejvýš peskovat za nedodržování vysílacího zákona, KRRiT v Polsku má rozhodující slovo při obsazování správních, dozorčích i programových rad, které ovlivňují jmenování managementu veřejnoprávních médií. KRRiT toho také v minulosti náležitě využívala. Za poslední tři roky se ve vedení polské televize TVP vystřídali tři ředitelé, z nichž ten poslední, člen katolické konzervativní Ligy polských rodin, ultranacionalista Piotr Farfal, byl podle listu Gazeta Wyborcza v minulosti redaktorem rasistických a fašizujících periodik s antisemitskými a homofobickými názory. Zřejmě není náhodou, že polská odnož strany Libertas dostávala v posledních dnech tak velký prostor ve vysílání TVP.
Nový mediální zákon, který v polovině června projedná Senát, by uspořádání z roku 2005 měl od základu změnit. Ačkoliv změna financování médií v zákonu hraje důležitou roli, není změnou nejdůležitější a jedinou. KRRiT by se měla opět rozšířit na sedm členů, přičemž jejich politickou nominaci ze tří zdrojů (prezident, Sejm, Senát) by mělo podpořit doporučení alespoň dvou neziskových organizací nebo tvůrčích a novinářských svazů. Polská veřejnoprávní média se zreorganizují, a to tak, že se při této reorganizaci zvolí nové vedení - u televize a rozhlasu až tříčlenné, u regionálních stanic jednočlenné. Prostředky na provoz jim bude přidělovat zákonem rekonstruovaná Národní vysílací rada, která by část státních prostředků vyhrazených na financování veřejné služby mohla rozdělit i neziskovým soukromým vysílatelům.
Hlavním cílem nového zákona tedy není jen odstranění televizních a rozhlasových poplatků, ale také odstranění jednobarevného řízení veřejnoprávních polských médií, které by mělo být opět politicky vybalancovanější. I když nový zákon obsahuje deklarované záruky nezávislosti těchto médií, politická scéna dala najevo, že se nehodlá dosavadního vlivu v Polském rozhlase a v Polské televizi vzdát. Návaznost na státní rozpočet jí k tomu dává účinný nástroj.
Na druhé straně zrušení poplatků je východiskem z dlouhodobě neřešeného problému s jejich výběrem. Dosavadní systém totiž umožňoval nejrůznější úlevy (například pro penzisty, veterány, příslušníky odboje a jejich rodiny, nezaměstnané), které pošta nebyla schopna zkontrolovat, i když se o to v posledních letech (jak uvádí výroční zpráva KRRiT) formálně snažila.
Až v červnu Senát zákon schválí, na řadě bude Lech Kaczynski. Už dnes se v polských médiích spekuluje o tom, že prezident přijetí zákona zdrží tím, že se obrátí na Ústavní soud. Pak by se ovšem předpokládaný termín zrušení poplatků - leden 2010 - musel odložit.
- Lech Kaczyński autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/879/87821.jpg
- Plakát lákající na demonstraci autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/831/83039.jpg
- Rada pro rozhlasové a televizní vysílání autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/160/15912.jpg