Zatímco zájem o volby do Evropského parlamentu (EP) v Evropě roste, Česká republika s necelou polovinou občanů rozhodnutých volit je spíše výjimkou. Souvisí to s podceňováním důležitosti EP i s představou, že rozhodování v Unii, zvláště po přijetí Lisabonské smlouvy, ovlivní čeští europoslanci pouze nepatrně. Volební kampaň se už tradičně zaměřuje na vnitropolitická témata, letos navíc doprovázená málo vkusnou vaječnou kanonádou na oranžové tribuny. Anebo se nese v duchu české potměšilosti, jak o tom svědčí různé billboardy, z nichž snad nejtypičtější je zachmuřená trojice Bush - Topolánek - Zahradil s tragickým textem „Krizi jsme zavinili společně!"
Unie si malý zájem Čechů o volby do EP ovšem také zavinila sama některými kuriózními počiny, počínaje normováním zakřivení banánů, přes rušení českých cukrovarů, zákaz Edisonových žárovek, až po diskriminaci olomouckých tvarůžků. Voličskou apatii posiluje i výhled, že namísto jednoduchého veta bude pro přehlasování nejsilnějších států napříště potřeba vytvořit koalici nejméně devíti menších členských zemí. Nadšení u nemalé části občanů rozhodně nevzbuzují ani stanoviska a doporučení EP zpochybňující manželství, práva rodiny a ochranu života, či prosazující agendu „reprodukčního zdraví“. Část europoslanců hlavně z extrémistických skupin už v tomto smyslu prosadila zprávu, požadující zavést sexuální výchovu od nejútlejšího věku, zrovnoprávnit homosexuály s rodinami a poskytovat potraty bez ohledu na věk. I když nešlo o právně závazný dokument, nepochybně měl vliv na politiku členských států v oblasti, která do unijní působnosti vůbec nespadá.
Přesto, anebo právě proto, není radno volby do EP ignorovat. Ve hře jsou vysoce důležitá evropská témata, která si pozornost českých voličů plně zaslouží. Zhruba 70 % českých zákonů pochází z Evropské unie. I když monopol na navrhování legislativy EU má Evropská komise, EP bude mít nové pravomoci ve vztahu k evropským právním předpisům, rozpočtu a mezinárodním smlouvám. Pokud vstoupí v platnost Lisabonská smlouva, europoslanci budou spolurozhodovat ve více oblastech, což zajistí vyrovnanější postavení EP vůči Komisi i Radě. Na tvorbě právních předpisů se Parlament bude spolupodílet se stejnými kompetencemi jako Rada. Spolurozhodování se rozšíří i na oblasti, kde Parlament měl doposud jen poradní funkci, např. v zemědělské politice, spravedlnosti a vnitřních věcech. Složení europarlamentu bude mít vliv také na výběr předsedy Evropské komise, kterého navrhne Evropská rada. A ta bude muset ve svém návrhu zohlednit právě výsledky voleb do EP a konzultovat tento návrh s europoslanci.
Malá účast demokraticky orientovaných voličů však může způsobit, že se do EP dostanou ve větší míře zástupci extrémistických stran včetně neonacistů a komunistů, což by mohlo vést až k destabilizaci EU. Víme-li, jak důležité budou pevné a vyvážené postoje v takových projektech, jako je např. Unie pro Středomoří nebo Východní partnerství, předznamenávajících celoevropskou budoucnost, rozhodně bychom neměli složení europarlamentu ponechat náhodě. Otázkou ovšem zůstává, která z 32 politických formací, ucházejících se o naše hlasy, je natolik seriózní a schopná, že by takové očekávání mohla splnit. Zdá se, že to mohou být spíše jednotlivci než politické celky. Ale vzhledem k tomu, že podle zákonem předepsaného způsobu hlasování lze vybrat pouze jediný hlasovací lístek a na něm zakroužkovat nejvýše dva kandidáty, bude to úkol silně obtížný. Za chvilku hloubání to ovšem stojí.
