Je úterý 19. března 2013. Přes noc napadlo na dvacet centimetrů sněhu. Sedím v kanceláři v České televizi a připravuji si televizor na sledování starých dětských seriálů z kazet VHS. Mám za úkol vybrat takové, které bychom odvysílali na připravovaném dětském televizním kanálu ČT:D. A jak tak přepínám na externí vstup, na okamžik zahlédnu vysílání na ČT2.
Náhle se ocitám uprostřed přímého přenosu ze sluncem zalitého Říma a vidím příjezd papeže Františka na Svatopetrské náměstí. Vidím, že jeho „papamobil“ je bez ochranného, neprůstřelného skla. Vidím papeže Františka, jinak vlastně starého pána, jak stojí tváří v tvář zástupům s neochvějnou vírou v to, že když on přichází s láskou, nemůže se mu dostat ničeho jiného než zase lásky.
Kamera na papežově voze nabízí úžasné záběry. Vidím, jak z davu, který lemuje cestu, kdosi náhle vyjme malé, snad dvouleté dítě a lidé je podávají nad hlavami. Mimino se bojí a pláče, konečně se dostane k papeži Františkovi a ten mu s úsměvem žehná a vrací jej zpět rodině. Zírám na to s pootevřenou pusou. Děsím se, co všechno se mohlo stát! Připadá mi to šílené. Copak ten starý muž z Argentiny neví, v jakém je tady v Evropě nebezpečí? Copak se vůbec nebojí? Vždyť z toho statisícového davu se může kdykoliv vynořit nějaký člověk a napadnout ho. Vždyť svět je plný zla a násilí! Copak je ten papež šílený?
Ale to ještě není zdaleka všemu konec!
Papamobil zastavuje a papež sestupuje ze schůdků na zem. Vidím zděšení tělesných strážců, které kontrastuje s naprosto samozřejmou papežovou chůzí po náměstí. Z každého kroku, z každého jeho gesta je zřejmé, jak je ten „zástupce Boha na zemi“ svobodný! Kdepak strach z lidí, nic není pro tohoto papeže samozřejmějšího než kontakt s nimi – s „bližními svými“.
Papež přichází k postiženému chlapci. Je nemocí celý zkroucený. Skloní se k chlapci, žehná mu a líbá ho na čelo. Zírám na to a nevěřím svým očím. Papež líbá mrzáka u cesty. Je papež šílený? A jako vrchol, za okamžik nato, slyším papežova slova: „Nebojme se dobra, nebojme se něhy.“
DOBRO a NĚHA. Co je to za zapomenutá slova, zapomenuté kategorie? Jak se budou vyjímat v novinách vedle kurzů měn a burzovních grafů? Co tahle slova budou dělat v našem pragmatickém světě investic a zisků?
Ne, papež není šílený. Je to člověk z jiného kontinentu, z jiného světa, z jiné spirituality. Musíme si zvyknout na to, že s tímto papežem k nám přichází „nová spiritualita“. Spiritualita dobra, něhy, otevřenosti, odevzdání se lidem a víře.
„Modlete se za mne,“ prosí papež zástupy a obrací tím vše na ruby. Ne on za nás, ale my za něj!
S příchodem papeže Františka buší na dveře unavené Evropy temperamentní a svěží spiritualita Latinské Ameriky. A je na nás, na Evropanech, otevřít svá scvrklá, okoralá srdce a přijmout ten neuvěřitelný dar víry, který jsme, vlastně proti své vůli, dostali.
