Olympijské hry v Číně skončily. Nedopadli jsme dobře. A podle ohlasů ani čeština, kterou užívali sportovní moderátoři či redaktoři. Vadilo přechylování. Vím, že o tomto tématu už jsem v Češtině před kamerou psal. Dnes vám nejdřív dáme nahlídnout do kritické připomínky jedné z divaček. Po ní bude následovat jakési zamyšlení, odpověď. Očekávám hojnou diskuzi. A těším se na ni.
Divácká připomínka
Dobrý den,
chtěla bych poděkovat pánům reportérům za pohotový přehled sportovních událostí během OH. Ale budu i kritička. Vysvětlí mi někdo, proč redaktoři používají stále jako za komunismu koncovky u cizího ženského příjmení? Pokud se jedná o Rusky, Bělorusky či Ukrajinky, chápu, ale proč ta příjmení u jiných národností nečtou a nevyslovují tak, jak je ve světě běžné?
Myslím si prostě, že by měli od přidávání koncovek upustit. Naše střelkyně Kateřina Emmons je důkazem toho, že to jde, ale u ryze anglických, švédských a jiných příjmení (s koncovkou -ová) je šílené to poslouchat. Denně sleduje tisíce lidí tento socialistický nešvar, probírají jej jak v práci či v obchodě, tak doma. Jsme v tomhle pozadu. Za pár měsíců budeme předsedat EU, ale totalitní zlozvyky máme ještě stále vžité, i když se jedná o mladé komentátory.
Nedělám si velkou naději na vyslyšení mé připomínky, alespoň však poznám, zda tento článek četla kompetentní osoba, nebo se prostě vymazal a jede se dál … Děkuji za pozornost a přeji krásný zbytek prázdnin, celé Vaší sportovní redakci!
Olga Hudec
Odpověď
Dobrý den, paní Hudcová,
byl jsem požádán, abych se vyjádřil k vaší kritické připomínce týkající se přechylování ženských příjmení. Přechylování (móce) je gramatická záležitost, vůbec nesouvisí s tím, kdo je u moci či jestli je režim takový nebo makový. Navíc nejde o koncovku, jak píšete vy, ale spíš o příponu. Nevím, jak jste přišla na to, že přechylováním se naši redaktoři dopouštějí neúcty. Jak to spolu souvisí? Resp. co je uctivého na tom, když řekneme, že se s Medveděvem a Bushem setkala Merkel?
Vnímáte tu asymetrii? Proč vám nevadí skloňování u mužských příjmení, kde tvarotvorné pádové koncovky považujeme za jednu ze základních charakteristik češtiny. Pomocí onoho -ová se všechna ženská příjmení zařadí do gramatického systému češtiny, vyjadřujeme jimi gramatické významy (především rod a pád).
Odmítáním -ová bychom si v češtině vytvořili - zcela zbytečně a nelogicky - nekonečnou skupinu nesklonných ženských příjmení. Čeština je přitom jazyk, který má z těch slovanských nejrozvinutější flexi (ohýbání) a my bychom jí uměle vytvářeli něco, co jí je - hlavně v mluvené řeči - poměrně cizí. (Vy si můžete nastokrát přát, abyste byla Hudec, v úzu zůstanete zřejmě Hudcová. Navíc tím ze sebe naprosto zbytečně děláte jakousi, a teď se prosím nezlobte za ten příměr, gramatickou „chlapici“, protože máte příjmení, které je typicky skloňovatelné. Na rozdíl třeba od Matragi.)
Snad vás uklidní to, že tak činí i jiné jazyky, např. islandština vyjadřuje to, co my pomocí -ová, tvarem dotir, svahilština pak slovem putri. Těžko podezírat uživatele těchto jazyků, že tak činí proto, že jde o komunistické gramatické reziduum. Navíc se mýlíte. Pokud sledujete pořad Archiv ČT (odvysílané příspěvky z doby před 25 lety), pak tam zhusta narazíte na to, že moderátoři, tehdy hlasatelé, naopak nepřechylují.
ČT postupuje tak, že se snaží důsledně přechylovat. Zjistí-li však, že si to dotyčná nepřeje, pak se drží jejího přání (viz střelkyně Emmons). Většině žen je to ale úplně jedno. Kdybyste si ale vzala např. poslední výtisk časopisu Týden, zjistila byste, že i v něm přechylují (Emmonsová). Seriozní média, zejména pak veřejnoprávní a renomované celoplošné deníky, zhusta přechylují, bulváry nikoli.
Zajímavější je, že se některé popularitychtivé dívky snaží upozornit na sebe i svým příjmením, a tak si vedle ženského rodného příjmení nechávají i příjmení svého muže v nepřechýlené formě. Je to jejich výsostné právo, matriční zákon to umožňuje a ony si tak připadají možná světu zajímavější, originálnější či co. Nevím. Netuším.
Krásným, bohužel však až tragikomickým příkladem toho je Romana Vítová. On moc nikdo netuší, kdo to je, po svatbě si ale nechala říkat Romana Jákl Vítová. Její volba. A její problém: protože má několik výslovnostních vad, sama nedokáže spojení Jákl Vítová vyslovit, a tak říká Romana Jákovítová.
Velkými odpůrkyněmi přechylování jsou některé české feministky, díkybohu ale jen ty, které toho o češtině moc nevědí, a tak bojují donekonečna proti generickému maskulinu nebo právě přechylování. Jsem velkým zastáncem feministických disciplin v jazyce, razím jim v ČT cestu, kde to jen jde; jsou-li rozumné a mají-li oporu v úzu. To, po čem voláte vy, zatím oporu nemá. Možná ale i čeština jednou opustí od přechylování, kdoví. Sám za sebe říkám, že i mně připadá někdy titulek s exotickým příjmením, k němuž je přidáno -ová, jednak zbytečně dlouhý, jednak trochu „podivný“. Ale zatím přechylujeme a přechylovat budeme.
Výjimky bychom samozřejmě našli: myslím, že ani v ČT neuvidíte např. Mata Hariová nebo Greta Garboová. Stejně tak jako bych třeba vám nikdy neřekl paní Hudec. Pokud byste ale byla hostem v ČT a přála si být uvedena nepřechýleně, vaše přání by nám bylo zároveň rozkazem. Snadno splnitelným. Snad jen pro úplnost dodávám, že ponechává-li si žena obě příjmení, pak bychom je v češtině měli psát bez pomlčky: např. Helena Vybíralová Hanauerová.
Nevím, do jaké míry se vám bude má odpověď líbit, a netroufám si odhadnout, jak moc splňuju váš požadavek kompetentnosti odpovědi. Píšete-li do ČT a dopis se dostane do Redakce zpravodajství, pak si ale můžete dělat vždycky velkou naději na odpověď. Na všechny dotazy se snažíme odpovídat. I ten váš je toho důkazem.
Velmi vám děkujeme za zájem a přejeme vám klidný zbytek léta, paní Hudec.
Petr Vybíral
jazykový redaktor
Redakce zpravodajství
Česká televize
