Myslíte, že to je hodně hustý, jak ta dnešní čeština vypadá? Já se tady snažím, aby ty moje úvahy byly hodně in, ale pro někoho z vás můžou být úplně mimo. Národ zabředl do sledování celoplošných reality šou – věřte mi, že jsou zajímavé i po stránce jazykové.
Koprolálika a pornolálika současné češtiny. Modroptáčníci, staníčci, třešně a mrtvolky.
Vesměs jde o mladé lidi, zhusta pod čtyřicet let. Starší generace asi trpí, možná trpí i jejich vrstevníci. Česká televize nemůže vysílat takovýto typ pořadu, může ale připravit pořad o tom, jak vypadá současná mluvená čeština, včetně sprostých slov.
Nespílejte všem těm vyvoleným bratrům, že mluví sprostě. Vulgarizmy patří do jejich slovní zásoby a tvoří jejich výrazový rejstřík. To, jak mluví, samozřejmě vypovídá i o nich. Užívají rádi a často buď koprolálik nebo pornolálik. Myslím, že nemusím vysvětlovat, co tyto termíny znamenají, určitě jim rozumíte i bez překladu, a pokud ne, tak asi takhle: do prdele sem klidně jako příklad koprolálika napíšu, pornolálikum si doplňte každý podle libosti. Ne snad proto, že bych tahle slova neznal, ale na veřejnosti je neužívám. Tahle slova se stala nedílnou součástí neformálního vyjadřování některých ze soutěžících a jak vidno, neváhají je užít, i když vědí, že je zabírají kamery. Víte, každá komunikační situace si zaslouží vhodné jazykové prostředky. Doma mluví každý z nás nějak, na veřejnosti se snažíme o projevy alespoň hovorově spisovné, a to je dobře. Jistě nelze od nikoho očekávat, že když se praští kladivem do palce, odříká si v klidu tři zdrávasy. Tady prostě to sprostý slovo musí zaznít. Naši vyvolení bratři se dostali do komunikační situace, kterou bychom mohli pracovně označit jako neformální mluvená vědomě veřejná. Zatím nechci dělat žádné závěry, je příliš brzo. Povšimněte si prosím ale toho, jak mluví účinkující a jaký jazyk zvolili průvodci těmito pořady.
Pro ty, kteří si myslejí, že čeština je v úpadku, sprostá a v rukách nedovzdělanců, bych rád poznamenal, že to ale byli právě i tito mladí lidé, kteří do češtiny – snad zcela nečekaně – zavedli tolik zdrobnělin. Všimli jste si toho? Zajdem na nějakej ten dobrej obídek a pak si dáme kávičku s dortíčkem. Chtělo by to nový autíčko. Z postýlky se díváme na televizku. A včera jsem na parkovišti zachytil následující autentickou větu. Pronesla ji mladá maminka směrem zřejmě ke své matce. „Teď v rychlosti nakoupíme a pak sjedem pro ty naše spratýrky.“ Vím, že budu vypadat jako arcikacíř, ale mně to nevadí. Já si totiž vůbec nemyslím, že ta maminka by neměla své děti ráda, naopak – já z těch všech zdrobnělin často cítím snahu a snad i potřebu vyjádřit kladný, pozitivní vztah k těm věcem, o nichž hovořím. Pivečko je lepší, dobrý, chutný pivo, není to malý pivo. Každá generace nějak mluví – čeština našich babi a dědů vypadala jinak než ta naše. V jazyce nic neobvyklého. Jde jen o to vědět, co si kdy můžu dovolit, co kdy a kde můžu říct.
Poněkud jinak už na mě ale působí spisovné a gramaticky správné věty, kde si mluvčí plete význam slov, respektive zaměňuje je. "S manželem jsem čekala skoro 40 minut u doktora v čekárně, udělalo se mu tam špatně a zkolaudoval mi tam na židli." A nebo při povodních byla jedna novinářka přesvědčena, že stojí na mostě svatého Čecha. No bodejť by nestála, když tam bylo napsáno Most Sv. Čecha, viďte.
Tak abych to nějak rozumně ukončil.
„Nechci tady bejt za prudu, kterej se z čistýho zevlingu pokouší o originální lingvisticky výživný vychytávky, který by byly hustý a cool a líbily se příznivcům modroptáčníků (nebo taky mirečků), staníčků (nebo taky růžiček a socek), třešniček a mrtvolek. Když se budou líbit i všem těm smažkám a travařům, prostě těm vyspejsovanejm a zaujmou i kravaťáky nebo ičovníky, potěšení bude na mojí straně. Mě to prostě a nicméně baví tu češtinu sledovat, chci bejt in aspoň v tom jazyce toho našeho Vepřoknedlolandu. V Roxy si pak za to všechno poslechnu nějakou solidně vytuněnou kočkopalbu a ráno si klasicky dám džáging se svým dogoušem a labradorem. A kdo mi teď nerozumí, tak vůbec není in a já mu to příště přeložím, aby nebyl za joudu nebo ichtyla.“
