Čeština před kamerou (65): O milenkách, chasnících a adjunktech království jednoho - dokončení

Pro ty čtenáře, kteří začnou číst tento příběh, nezbytné jest, aby srozuměni s obsahem předchozí Češtiny před kamerou (64) byli. Etymologickým pátráním zjišťujeme, že milý/milá je slovo všeslovanské se spoustou odvozenin: miláček, milánek, miliskovati se, milounký, milej, a dokonce se objevuje jako spřežka v některých jménech: Bohu-mil, Vlasti-mil. Tvar mil existoval už v praslovanštině s původním významem milý. Etymologický slovník říká, že v některých souvislostech má odstín až láskyplného soucitu s ubohým nebo hříšným.

Milý pak dokonce začalo fungovat i jako „skryté zájmeno přivlastňovací“ (A tak se milý Janek na cestu přichystal = A tak se můj Janek na cestu přichystal). Milý - milenec - milenka tedy spíše pozitivní náboj s sebou a v sobě nesou a to zřejmě nejmíň těch tisíc let, protože čeština naše už letitá dáma jest; podle Češtiny před kamerou to ale bude víc než tisící let. Jsou to krásná slova označující vztah láskyplný a naplňovaný, vztah dvou lidí, kteří se mají rádi. To, že se tak děje i mimo oficiální svazek nebo vztah, není prohřeškem lingvistickým, ale spíš biologickým. Prohřeškem povýtce příjemným, byť přináší komplikace.

Čeština před kamerou si dovolí dovést tento příběh až do absurdního konce. Představí si totiž, že by třeba někdo mohl chtít, aby slovo milenka bylo opravdu nahrazeno slovem přítelkyně. Než se ale podívá, co tomu nápadu říká slovník, dodá Čeština před kamerou na základě vlastní zkušenosti a snad i citu pro jazyk, že tady jí něco neštimuje, a to proto, že dokonce snad intuitivně rozlišuje významovou triádu kamarádka - přítelkyně - milenka. Významová hranice mezi prvními dvěma je dosti proměnlivá, a proto snad jsou obě slova často synonymní. Čeština před kamerou má třeba z dob studií několik kamarádek, s nimiž se občas stýká; nemá však žádnou milenku. Ono totiž doma oznámené Zejtra mám sraz se svou kamarádkou může sice vyvolat přinejmenším rozpaky, nicméně větu Zejtra mám sraz se svou milenku neradno doma říkati.

Dostala se Čeština před kamerou k závěru samému. Milenka tedy je jakýmsi – bráno čistě lingvisticky – významovým vrcholem, pod nějž spadají i kamarádka nebo přítelkyně. Milenka se dostala dál než její dvě substantivní kolegyně. Budiž jí to přáno – má na to, ale musí počítat s tím, že jsou situace v životě, kdy její milenecké postavení nebude vítáno. Ale za to opravdu nemůže čeština. Představme si, že do celé kauzy vstoupí renomovaný právník obhajující dejme tomu velmi zdatné chasníky v království, kde příběh tento jako by vznikl, a ptejme se, co bude žalovat. Lze se domnívat, že bude tvrdit, že milenka může být vnímána jako označení hanlivé. Ano, může … to má pravdu. Ale budeme za to soudit češtinu?

Z království toho, kde Čeština před kamerou vzniká, pochází Patrik Ouředník. Nesmírně chytrý člověk, vášnivý šachista žijící dnes ve Francii. Je to on, kdo vydal nekonvenční slovník jazyka českého s názvem Šmírbuch jazyka českého. Příběh ten zakončen dnes toliko tím, že je krásné číst si v něm. Lidé moji, to byste nevěřili, kolik slov má čeština pro označení milenky. Právníku tomu, jenž ty zdatné chasníky království obhajuje, pak raději o knize se nezmiňovati. Slova ta jsou totiž velmi jadrná. Ale krásná. Tak jako čeština. Slovům poručit nelze, byť by se adjunkti snažili sebevíc.

PS: Čeština před kamerou dodává, že jakákoli podobnost s kýmkoli je čistě náhodná. Připomínají-li vám ale tyhle řádky něco nebo někoho, pak je to dobře. Možná jste o tom království už slyšeli. Možná … kdoví.

Vydáno pod