Češtinu před kamerou zaujaly současné diskuze o tom, že Santa Claus nepatří do Česka, a sleduje teď i cvrkot, který kolem toho probíhá na internetových stránkách anti-santa.cz. Tvůrcům těchto stránek jde o to, aby poukázali na cizorodost a nepřirozenost tlustého fousatého pána, který je symbolem Vánoc, a je tedy ježíškem???
Čeština před kamerou (40)
Santa Claus, Ježíšek i Děda Mráz
Samo slovo J/ježíš mělo ve staré češtině podobu Ježúš a to má původ samozřejmě že v latinském Jesus. V češtině dnes užíváme kromě slova Ježíš i tvar ježiš. Ten nám dala biblická slovenština a u nás se uchytil především jako citoslovce podivu (ježiš, ježiš kriste). Německé zdrobnělé jezule má český ekvivalent s krásnou příponou -/á/tko – jezulátko, a neznámý nám není snad ani jemine, které je původně taky germánské a vykládá se jako Jesu Domine (v češtině pak Kriste pane). Jiný výklad tvrdí, že jemine má svůj původ v italském diamine, což je z původního diabolo - čert. Zdrobnělina je pak jemináčku, jeminánku. No a protože my bezvěrci bereme boží jméno nadarmo, tak říkáme i jezus(man)kote, ježiškote - analogii hledejme opět v německém Jesus mein Gott.
Všechny výrazy ve významu citoslovečném pak samozřejmě píšeme s malým písmenem a stejně tak postupujeme, když mluvíme o ježíši obecně (jsi ježíš, svatej jak ježíš). V náboženském chápání trojjediného boha pak naopak jedině Ježíš.
Ani Vánoce nejsou české, ale opět germánské. Původní venoce bylo ještě vyslovováno s nosovkami, to jsme je ještě měli, a vzniklo ze staroněmeckého winnahten (dnes už jen Weihnachten). Hláskové změny, které proběhly u tohoto slova (en - e – ě) přiřadily toto substantivum k femininům, resp. tehdy ještě k tzv. ja-kmenům (vzor „duše”). Vánočka pak je jen zkratkou z původního spojení vánoční húska. Vánoce pak píšeme s velkým písmenem.
Tak toliko stručná etymologie, a teď k té snaze, kterou odstartovali v Creative Copywriters Club. Ta je namířena proti ježíškovi v červené čepičce a všem sobům, kteří se tak vděčně a šťastně letos uchytili a zdomácněli v reklamě s Petrem Čtvrtníčkem. Santa, go home si ji sami autoři pojmenovali pracovně, jasně v ní odkazují červeného tlusťocha … tam, kam patří. Jakkoli je to snaha pochopitelná a snad i ocenitelná a můžeme jí fandit, zůstává její výsledek rozmělněn. Vánoce jsou dnes především komerční záležitost a Santa je jakoby totéž co McDonald´s nebo KFC, a je stejně tak úspěšně i světově rozšířen. Santa je pro děti ten, kdo nosí dárky, protože o ježíškovi nic nevědí; především nevědí, jak vypadá, a to podle mě budou ty největší překážky v této jinak chvályhodné akci: optická neuchopitelnost a celosvětová rozšířenost. Santa už je v Česku doma, víme, jak vypadá, a víme, že nosí dárky. Má na to i postavu i pomocníky: saně, soby. Ježíšek nic nosit nemůže. Jednak je to dítě, nic by jako novorozenec neunesl; jednak křesťanství říká, že naopak on sám byl obdarován. Česko je sekulární země a radši jde po komerčně úspěšném Santovi, protože je konkrétní, než po nehmatatelném ježíškovi. Navíc by jakákoli jeho případná vizualice mohla popudit církev.
Když se Eurotel změnil na Telefóniku ou tú, spustil neuvěřitelně promyšlenou nákladnou komunikační a marketingovou kampaň, aby lidi zapomněli nejen na Eurotel, ale aby ani neříkali třeba ódvojka. Zdá se, že mu to vyšlo. A to hlavně proto, že změnu odstartoval důsledně hned od začátku. A to mi u téhle snahy chybí. Měnit úzus, měnit zvyk, který se uchytil, najednou a navíc „kdesi v polovině”, nepovažuju za šťastné. Nevím, jak to všechno dopadne, ale myslím, že Santa s námi zůstane. Uvidíme.
Co si myslíte vy?