Zatímco Katar dobře zvládá interakci kultur, v Evropě je s tím problém. V Interview ČT24 to řekl manažer žijící v Kataru a expert na komunikaci a marketing Martin Jaroš. Katařani jsou podle něj schopni vyjít vstříc cizím vlivům, ale zároveň si dobře hlídají, aby to nezvrátilo jejich kulturu. Jako sebevědomější pán domu by se podle něj měla v souvislosti s migrací chovat i Evropa.
„Katar má svoji vlastní kulturu. Mají ji rádi a chtějí si ji nechat. Není na nás, abychom ji hodnotili, protože není naše. Jsou rozhodnutí si ji zachovat,“ přiblížil Martin Jaroš, který v Kataru žije a pracuje. Podotýká proto, že je tam jako host, a tak musí tamní kulturu respektovat. „Naše manželky nepůjdou na veřejné pláži v bikinách a nebudeme tam pít alkohol a jíst vepřové na veřejnosti,“ zmínil.
„Pokud jste host, tak se podřídíte pánu domu. A pán domu má právo si určit, jak to bude fungovat,“ podotknul. Zároveň dodal, že jsou velice korektní. „Máme tam třeba i kostel, který postavil sám emír na vlastním pozemku, za vlastní peníze a je denně plný. Kostel ale nesmí mít navenek zvony ani kříže, protože to by už byla moc velká propagace cizí kultury. Oni jsou takhle schopni uspokojit naše požadavky, můžete tam vést i křesťanský spirituální život, ale zároveň si velice dobře hlídají, aby to nezvrátilo tu jejich kulturu,“ popsal.
Podobně by se podle něj měla řídit Evropa. „Chovat se jako sebevědomější pán domu. Ale my takoví nejsme,“ prohlásil. Pokud jde o model multikulturalismu, v čisté podobě podle něj nefunguje ideálně. „Myslím, že se ho v západní Evropě nepodařilo dobře implementovat. Osmdesát procent lidí se podaří integrovat, ale dvacet procent ne. Takže takové to naivní multikulti, že se všichni obejmeme a večer si dáme falafel u Hamida a zítra pizzu u Giovanniho, to je trošičku iluze,“ řekl.
Vyžaduje to podle něj tvrdou práci. Musí se dobře nastavit pravidla. S většinou kultur by podle něj nebyl problém. „Skutečně spolu můžeme žít přátelsky, ale samozřejmě tam bude pár věcí, které nejsou s Evropou kompatibilní,“ dodal.
Katar je nejbohatším státem světa, rozdíly mezi bohatými a chudými ale přetrvávají
Martin Jaroš má řadu zkušeností s pobytem v Kataru, který je zřejmě nejbohatším státem na světě. „Na jedné straně má největší podíl boháčů na světě. Každá šestá osoba, co potkám na ulici, je dolarový milionář. Na druhou stranu tam jsou hůř placení dělníci,“ uvedl Jaroš.
V zemi tak navzdory bohatství podle českého manažera existují obrovské rozdíly mezi chudými a bohatými, což vede k určitému napětí. „To samé by bylo u nás v Česku, kdyby třeba my Češi jsme si tady v pohodě žili a měli jsme tady skupinku, řeknu například služek, které by braly stokrát méně než my,“ dodal.
V Kataru je přitom běžné mít doma personál jako služky, kuchaře nebo řidiče. „Když si pořídíte filipínskou služku, která s vámi žije celý den, protože u každého domu je separátní byteček na dvoře pro personál, tak služka vás měsíčně přijde na deset procent nájmu. Představte si, kdybyste si v Praze pronajímala byt za patnáct tisíc korun, tak služku byste si mohla pořídit za patnáct set,“ uvedl. Katar se ale podle něj v poslední době snaží vztahy mezi segmenty narovnat.
Kritiku Amnesty International ohledně podmínek pro dělníky, kteří pracují na zázemí pro mistrovství světa ve fotbale, by Jaroš neviděl tak vážně. Co se týče ubytování, není to stanový tábor v poušti, ale vypadá spíš jako horší sídliště v Česku. Pokud jde o platy, jsou o něco nižší než platy českých stavebních dělníků, jsou ale mnohem vyšší než v jejich domácí Indii, dodává Jaroš.
„Lidé tam jdou dobrovolně, člověk tam pracuje, ušetří 80 procent svého platu, peníze posílá domů a z toho jeho děti chodí na univerzitu. Pro ně je to životní šance, vnímají to spíš pozitivně,“ řekl. Pod tlakem západních organizací se ale snaží Katar jejich podmínky ještě vylepšovat.
