Washington - Řada programových formátů, které dnes vysílají televize po celém světě, má své kořeny ještě v předtelevizních dobách. Předchůdce televizních pořadů je možné nalézt nejčastěji v rozhlasovém vysílání - tam se poprvé objevil jak přímý přenos, tak mýdlová opera nebo sitkom. Pro nové médium se tak v USA na přelomu 40. a 50. let adaptovala řada úspěšných rozhlasových pořadů, mezi nimi i situační komedie Goldbergovi, která je prvním televizním sitcomem. Na obrazovkách se objevil právě 17. ledna 1949.
Sitkom přišel do televize z rozhlasu, podobně jako mýdlové opery
Ke svým fanouškům se tehdy v nové podobě a po tříleté pauze dostal seriál, který od konce 20. let proslavil komičku Gertrude Bergovou. S příhodami židovské rodiny z nižší střední třídy, jež se snaží splynout s novým prostředím, se už prostřednictvím rádiových přijímačů identifikovaly miliony posluchačů a úspěch se opakoval i v případě televizní podoby seriálu. Goldbergovým, kteří na obrazovkách vydrželi do roku 1995, neuškodilo ani zařazení druhého z hlavních herců, Philipa Loeba, na černou listinu osob podezřelých z neamerické činnosti.
Seriál ale postrádal jednu složku, která je dnes samozřejmou součástí většiny sitkomů, a to smích publika. Tento doplněk sice byl známý už z rozhlasových časů, Gertruda Bergová ale jeho použití v televizi odmítla. Goldbergovi se od dnešních sitkomů odlišovali také tím, že i na obrazovce zůstali autorským dílem Bergové - a ke všemu se zpočátku vysílali živě, což však nebyl autorský záměr, ale jediná použitelná metoda. Záznam vysílání byl totiž koncem 40. let teprve v plenkách, což je i důvod, proč se jen málo pořadů zachovalo do současnosti.