Praha - Výzkum odhalil, že většina evropských rodičů by ráda viděla větší regulaci v zobrazování násilí. Jen v posledních letech se tématu vztahu sledování televize a vzrůstání agresivity dětí věnovaly více než 3 000 prací. Drtivá většina těchto studií pojítko potvrzuje, výrazně se však liší v závažnosti problému. Samotná média se k němu vracejí pravidelně, jednoznačnou odpověď ale zatím žádný výzkum nepřinesl.
Jediné, v čem se všechny práce na téma televizního násilí shodují je, že se děti dívají na televizi přespříliš. Evropský průměr jsou 3 hodiny denně, v České republice konkrétně 3 a 3/4 hodiny denně. Televize pak hraje v životě dětí tak významnou roli, že jsou ovlivňovány nejen zobrazovaným násilím, ale i dalšími „vzory“ z obrazovky.
Výzkumy hovoří jasně, objevují se však stále další otázky
Podle profesora Univerzity Jana Amose Komenského Josefa Musila je například v USA výzkum v této oblasti uzavřen. „Dva hlavní závěry jsou jednoznačné: Čím více násilí člověk v dětském věku ´nakouká´, tím agresivnějším jedincem je v dospělosti. A čím více násilí ´nakoukaného´ v dětském věku, tím vyšší pravděpodobnost kriminálního chování v dospělosti,“ vysvětluje základ amerických zjištění.
„Těmto závěrům je však často špatně rozuměno,“ pokračuje profesor Musil, „Položíme-li totiž otázku Škodí násilí na obrazovkách?, myslím že jde o špatně postavený dotaz, podobný dotazu Škodí automobilismus? Nepochybně automobilismus zabije mnoho lidí, a nepochybně by se tomu dalo nějak zabránit. Takto však v odborných kruzích otázka nestojí. Média obecně přinášejí mnohá rizika a vliv zobrazování násilí na děti je jen jedním z nich.“ Aby však bylo riziko naplněno, je třeba naplnit určité podmínky - a otázka jak zabránit naplnění takových podmínek je hlavním problémem celé odborné debaty. Rodiče by nejraději celou věc vyřešili regulací pořadů.
„Represe nikam nevede,“ říká psycholog a soudní znalec Slavomil Hubálek, „Myslím si že jediným řešením je dialog s dětmi a snaha vytvořit takové prostředí, aby v jejich programu zbylo co nejméně času pro sledování televize. Nejdůležitější a nejjistější cesta ke správnému vývoji je čas a komunikace věnované dítěti.“
Řešení se nabízí, možná ale zaspalo dobu
„Za výchovu dětí zodpovídají rodiče,“ shrnuje problém Josef Musil, „Což samozřejmě v dnešní složité době vede k mnoha dalším problémům. Pomoci jim v tomto případ můžeme jedině tak, že jim dáme jednoznačně vědět, jaký program je pro jejich dítě potenciálně nebezpečný. Informace o obsahu pořadu je v západních zemích samozřejmost, stejně jako možnost zjistit obsah potenciálně nebezpečných látek v potravinách.“
Podle psychologa Slavomila Hubálka je pak dnešním největším rizikem pro vývoj dětí snadná dostupnost silně agresivních a tvrdě pornografických filmů například na DVD nebo internetu. Tyto snímky bývají často dnešními dětmi dosažitelné snadněji a častěji než většinou méně ohrožující televizní vysílání. Rodiče navíc často ani netuší, že se jejich děti k takovým materiálům tak lehce dostanou. V těchto případech ani varování rodičům nepomáhá.
