Praha - Hra na otázky Vadí nevadí dala název nové inscenaci Divadla Archa. Vychází z autentických příběhů obyvatel Kostelce nad Orlicí, kde kromě starousedlíků žije početná romská komunita nebo uprchlíci čekající v táboře na azyl. Dokumentární drama vznikalo přímo na ulicích téměř dva roky. Premiéra se koná dnes večer.
Vadí vám šikana, sociální vyloučení, politický exil? Nevadí?
Inscenace se zabývá otázkami, kdo je skutečně hrdina, kdo poražený v očích svého okolí, kdo je opravdu silný a kdo nikoli. Půdorys známé hry na palčivé otázky si tvůrci vzali coby výchozí impuls. Představení ukazuje třeba devítiletého Tomáše, který chodí do zvláštní školy, má čtyři sourozence a jeho rodiče jsou bez práce. Romský chlapec chce být tanečníkem. Nikdo však o jeho snu dosud nevěděl. V tomhle představení se mu začal plnit. Je jedním z těch, kteří se pomyslně svého okolí ptají: Vadí, nevadí?
Jedenáctiletá Hana je menší než ostatní a ve třídě je obětí šikany. Nevadí? Rozhodla se proto chodit na judo a sbírá odvahu. Chce se naučit bránit. Vadí?
Mladá Běloruska Aňa s manželem Evženem se ve vlasti účastnili protivládních demonstrací. Strach z tvrdého trestu, který kvůli tomu postihl jejich kamarády, je donutil domov opustit. Rok strávili v uprchlickém táboře v Kostelci, kde prožili nečekaně těžké období. Nevadí? Nyní chtějí v Česku studovat, najít si práci a nový domov. Vadí?
„Pokračujeme v linii dokumentárního divadla. Uvědomili jsme si, že divadlo má sílu, kterou nemá žádné jiné umění, umí prezentovat aktuální problémy způsobem, který nezvládne žádná teoretická esej a možná ani film,“ říká ředitel Archy Ondřej Hrab.
Příběh za příběh. Nebo za kávu
Inscenace Vadí-nevadí.cz vznikala déle než rok. Autoři konceptu Jana Svobodová a Philipp Schenker spolu s hudebníkem Janem Burianem a videoartistou Jaroslavem Hrdličkou postavili na náměstí v Kostelci stan, kde každý, kdo prošel kolem, mohl vyměnit svůj příběh za příběh někoho jiného, za kávu, cigaretu nebo malý předmět.
Přímo v centru města vznikaly kresby, komiksy, krátké animované filmy a vyprávěly se příběhy, vznikala malá a větší představení na náměstí, ve škole i kulturním domě. Nyní se kostelecká inscenace přesouvá na scénu Archy. Malé město a osudy lidí, kteří v něm žijí, se stávají obecnou metaforou životů všech.
Podrobnosti na stránkách divadla.