Český novinář, rozhlasový komentátor a překladatel Libor Dvořák zvolil do svého výběru od všeho něco. S povídkami Charlese Bukowského, k jehož drsné literární škole se neustále vrací, se drží klasiky. S titulem Zmizelá Praha si zase připomíná strasti minulosti v období povodní a s poslední knihou Slovo za slovem by rád veřejnosti přiblížil práci překladatelů.
Charles Bukowski / Těžký časy:
(Olympia, 233 Kč)
V češtině sice vychází již třetí přepracované vydání těchto povídek, to Bukowskému však neubírá na kvalitě. Těžký časy jsou sbírkou kombinující jak humor a tradiční obscénnosti, tak i další pohled na hledání smyslu života. Jindy zbožňovanou Ameriku prezentuje autor v odlišném světle. „Zatímco Amerika je často předestírána v té naleštěné podobě, tak tohle je opačný pól,“ potvrzuje Dvořák. Bukowski je spisovatel zatracovaný i milovaný, jeho texty však pokaždé vzbudí extrémní reakce.
Pavla Státníková / Zmizelá Praha – Povodně a záplavy:
(Paseka, 252 Kč)
Kniha mapuje historii záplav od dob Kosmovy kroniky po povodně z roku 2002. Dílo dokazuje, že bylo hlavní město v průběhu let periodicky zaplavováno, na což dnes už obyvatelé zapomněli. V knize se autorka zmiňuje o povodních z let 1920, 1940 nebo z roku 1890, kdy došlo k poničení Karlova mostu. „Je pro nás připomenutím, že s takovým živlem, jako je voda, musíme neustále počítat,“ tvrdí Dvořák.
Stanislav Rubáš / Slovo za slovem:
(Akademia, 385 Kč)
Ředitel Ústavu translatologie Univerzity Karlovy sestavil se svými doktorandy knihu plnou rozhovorů se sedmadvaceti předními domácími překladateli (např. s Rudolfem Pelarem, Vratislavem Jiřím Slezákem či Josefem Škvoreckým). Ti vzpomínají na totalitní dobu, kdy docházelo k problémům s prosazováním určitých titulů. Překladatelé také objasňují veřejnosti neznámý princip „překladatelského pokrývačství“ – tedy momenty, kdy povolení překladatelé propůjčovali svá jména těm, kteří překládat nemohli. Slovo za slovem podle Dvořáka ocení i ti, co nemají s oborem nic společného. „Ukazuje, jaká je tato práce řehole,“ říká.
