Jeho tvorba se stala výkladní skříní nezávislé kultury v době normalizace. Výtvarník a předák Jazzové sekce Joska Skalník poprvé představuje svou užitou grafiku, a to na souhrnné výstavě nazvané My tancovat nemusíme. Výstava v pražském Centru současného umění DOX se koná u příležitosti jeho sedmdesátých narozenin, které Skalník oslaví v pátek 23. března.
Tancovat nemusel, místo kýče nabízel kulturu. Joska Skalník slaví sedmdesátku v DOXu
Výstava v centru DOX zahrnuje díla z doby, kdy jeho grafická tvorba doprovázela tiskoviny či gramodesky autorů neoficiální scény, i z časů, kdy tři desítky let tvořil vizuální styl pražského Činoherního klubu. Expozice My tancovat nemusíme potrvá do 4. června.
Název výstavy vyjadřuje odpor, který Skalník a mnoho dalších v dobách normalizace cítili, že nechtějí a nemusejí tančit tak, jak oficiální místa po dlouhou dobu po srpnové okupaci z roku 1968 pískala, vysvětluje jeden z kurátorů výstavy, grafik Karel Haloun.
Centrum DOX oslavuje sedmdesátiny Josky Skalníka (zdroj: ČT24)
Skalník dal kurátorům při výběru vystavených děl volnou ruku. Ti je museli shromáždit z mnoha soukromých sbírek či třeba z archivu Jazzové sekce. „Moje letitá práce v užité grafice nikdy nebyla vystavena takhle kompletně. Jsou tam i práce 45 let staré,“ upozornil Skalník.
Všechno na koleně
Jsou mezi nimi třeba plakáty k Pražským jazzovým dnům, mnoho známých a populárních knižních titulů nebo gramofonových desek. „A všechno dělané na koleně, neexistovaly xeroxy, počítače, nic takového nebylo. Takže lepení písmenek, zalepování maket a podobně. Je to svědectví doby, obohatilo mě to, bylo to zajímavé téma, ale já mám své téma a chci už jen malovat a dělat volnou tvorbu,“ zdůraznil výtvarník.
Joska Skalník byl jedním ze zakladatelů Jazzové sekce a tvůrcem výtvarné podoby její produkce. Ať už šlo o plakát, obal desky nebo knihu, promlouval přímočarým výtvarným jazykem. Jeho rukopis se stal značkou, která odlišovala státem podporovaný kýč od alternativní kultury.
Skalník v roce 1970 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, poté se živil jako grafik a řadu let pracoval pro Činoherní klub. Vystřídal v této pozici malíře a grafika Libora Fáru. Právě Fárova osobnost a dílo významně ovlivnily Skalníkovu grafickou tvorbu. Po dobu jeho výstavy je v DOXu přístupná i výstava, která představí Fárovy práce.
V listopadu 1989 Skalník spoluzakládal Občanské fórum a přes rok patřil k poradcům prezidenta Václava Havla. Od roku 1991 se věnuje hlavně volné tvorbě. Podle materiálů Ústavu pro studium totalitních režimů Skalník léta informoval StB o svých schůzkách se zaměstnanci velvyslanectví USA v Česku. Sám výtvarník obvinění odmítá, předlistopadoví odpůrci režimu nemají na jeho minulost jednotný názor.