Praha – Osamocený kufřík většinou nevěstí nic dobrého. O tom, který objevili literární odborníci, to naštěstí neplatí. Zavazadlo skrývalo skutečný poklad, který se objeví jednou za sto let: dopisy Tomáše G. Masaryka určené básníkovi a politikovi Josefu Svatopluku Macharovi. O existenci pošty badatelé věděli, přečíst si je ale můžou až teď.
Stovky někdy i osmistránkových dopisů budou archiváři zpracovávat několik let. Už nyní je ale jasné, že vyjdou i knižně, i když nejdřív za tři roky.
Masaryk se s Macharem přáteli víc než čtyřicet let. Za tu dobu si pochopitelně stačili vyměnit spoustu dopisů, kufřík jich na zaprášené půdě skrýval přes pět set. Oba muži našli společnou řeč v roce 1893, kdy Masaryk složil poslanecký mandát ve vídeňském parlamentu na říšské radě.
Už tehdy byli Masaryk s Macharem přátelé. Budoucí prezident se vrátil do Prahy, Machar žil ve Vídni. V dopisech se navzájem informovali o dění v obou městech. Psali si o literatuře, politice a kultuře. První československý prezident oslovoval básníka spojením „velevážený příteli“, protože ale často spěchal, zůstalo jen u zkratky VP. Pro Machara byl Masaryk slovutným mistrem, tykat si začali až později.
Kde se ale taška s korespondencí skrývala? Zdědila ho Macharova dcera Jiřina, které šel Masaryk dokonce za svědka na svatbě. Ta se přátelila s matkou Evy Krupičkové, která měla salon s klobouky na Václavském náměstí, kam chodila také Alice Masaryková, s níž se spřátelila. Pozůstalost po svém literárně nadaném otci ale odkázala právě Krupičkové starší.
