Praha – Málokterá kauza v poslední době vzbudila mezi často lhostejně se tvářícími Pražany takový ohlas a emoce. Proti demolici domu na rohu Opletalovy ulice a Václavského náměstí vznikla petice dnes již s deseti tisíci podpisy, chystá se demonstrace a na straně odpůrců stojí i exprezident Havel. Přesto se v památkové rezervaci v centru metropole nejspíš bude bourat. Poslední slovo v případu zatím měl ministr kultury Jiří Besser. Ten při svém rozhodování nadřadil ochranu soukromých investic ochraně památkové rezervace. Ta je přitom pod ochranou UNESCO.
Ministr Besser z funkce nejvyšší instance památkářů zrušil rozhodnutí svých podřízených z ministerstva, kteří původní povolení k demolici ze strany magistrátu negovali. Vstoupil tak do rozhodování o osudu nárožního domu, jehož demolici loni v létě schválil odbor cestovního ruchu a památkové péče na pražském magistrátu a posvětil zájem investorů. Vyjadřovat se osobně ke kauze domu nechce, neboť to nepovažuje za důležité.
Člen Klubu Za starou Prahu Richard Biegel považuje rozhodnutí ministra za neuvěřitelné a zároveň za velmi vážný precedens z hlediska památkové rezervace. „Osobním rozhodnutím ministra se dovoluje demolovat zdravý kvalitní historický dům na jednom z nejexponovanějších náměstí v Praze. Dům, který má svoje kvality, jeho architekta dobře známe a který nemá jinou ochranu, než je ta památková rezervace, proto také byla vyhlášena,“ domnívá se Biegel.
Vlastník domu a investor Realty IV chce na inkriminovaném místě stavět, nová budova měla zaplnit dvorní trakt hotelu Jalta a prostor bývalé tiskárny. A kvůli výstavbě by měl padnout i zmíněný rohový dům. „Je vhodnější nahradit tu dnešní budovu novostavbou, neboť náklady, které by si vyžádala technická rekonstrukce, by byly příliš vysoké,“ tvrdí mluvčí investora Vladimír Bystrov. Podle vyjádření architekta plánované stavby Jana Pokorného firma ve svých plánech o zachování objektu ani neuvažovala.
Tenhle barák je na vodstřel?
Pražský magistrát s demolicí a novou výstavbou souhlasil, a to přesto, že jeho poradní instituce, Národní památkový ústav, byl proti. Stejně jako památková inspekce ministerstva kultury, která dokonce označila stanovisko magistrátu za nezákonné. „Na magistrátu rozhodně upřednostnili zájem investora před kvalifikovaným posouzením ze strany Národního památkového ústavu,“ vysvětluje ředitel památkové inspekce ministerstva kultury Jiří Varhaník.
Petr Kužvart:
„Oni ani neskrývají, že to jsou citace, řeknou, že památkovému ústavu nevyhověli, protože je to nějak, a pak tam je dlouhé odůvodnění, které přímo citují od žadatele. Tak to tam chodí a odbor památkové péče naprosto nemravně selhává, protože nechrání veřejný zájem, kvůli kterému vlastně existuje.“
Při porovnání stanovisek magistrátu a investora navíc až zaráží četnost shodných formulací. „Považujeme přistoupení k jednorázovému zbourání celé budovy a předejití tak případné etapizaci, kdy se budou postupně objevovat další a další závady neslučitelné s potřebnými vlastnostmi jakékoliv nové varianty zástavby tohoto místa,“ stojí například shodně v dokumentech, které Reportéři ČT porovnávali. „My jsme používali odůvodnění odborníků, pokud vím, tak to byli jedni z nejlepších odborníků, které jsme tehdy v té době používali,“ reaguje ředitel magistrátního odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Jan Kněžínek. Shody ve zmíněných formulacích však vysvětlit nedokáže.
Ministerstvo kultury rozhodnutí Kněžínkova odboru přezkoumalo a letos v lednu rozhodlo, že souhlasné stanovisko s demolicí je špatně odůvodněno, kopíruje názory investora a je nezákonné. Proto toto rozhodnutí zrušilo a vrátilo projednávání o demolici zpět na Kněžínkův odbor k přepracování. „To byl takový závan zdravého rozumu. V tom rozhodnutí bylo jasně konstatováno, že magistrát pochybil, když povolil demolici toho domu, a že magistrát udělal tolik chyb, že je potřeba to zrušit okamžitě,“ glosuje stanovisko ministerstva Biegel.
Ministr se postavil na stranu investora
Rozhodnutí ministerských úředníků se ale nelíbilo investorům a nakonec ani samotnému ministru Besserovi. Svým právníkům na ministerstvu společně s rozkladovou komisí vytknul, že zrušili souhlas s demolicí ve zkráceném přezkumném řízení a neptali se na názor investora. „Kdyby ministerstvo kultury vyslechlo účastníky řízení a dospělo třeba i ke stejnému závěru, tak by s tím rozkladová komise ani ministr kultury neměl nejmenší problém,“ vysvětluje mluvčí ministerstva Stanislav Brunclík.
Petr Kočí:
„Byly splněny všechny podmínky, aby ministerstvo rozhodlo o zkráceném přezkumném jednání, a bylo správné, že zrušilo rozhodnutí magistrátu a vrátilo mu věc k novému rozhodnutí.“
Ve správním řádu se však píše, že pokud ze spisového materiálu jednoznačně vyplývá porušení právního předpisu a není zapotřebí vysvětlení účastníků, může být zkrácené přezkumné řízení provedeno. „Pochybení vyplývalo přímo ze spisu, nebylo třeba shánět další doklady, nebylo třeba žádných vyjádření od žadatele. Čili bylo na místě ve smyslu zásady ekonomie řízení neprotahovat a opravdu prvním úkonem udělat už to zrušující rozhodnutí,“ je přesvědčen advokát Petr Kužvart.
„Byla to naprosto standardní situace, do které ministr zasáhl způsobem, řekl bych, destruktivním a způsobem, který znemožnil nápravu nezákonnosti,“ pokračuje Kužvart. Ministerstvo ale tvrdí, že zasáhnout muselo. I kdyby Kněžínkův odbor vydal stanovisko nezákonně, investor za to nemůže. Dalším projednáváním by mu mohla vzniknout časová a hlavně finanční újma. „Ta újma zatím nevznikla, ale mohla by vzniknout, pokud by investor měl v důsledku toho řízení zmařené peníze, které vložil do projektové přípravy a také veškeré dokumentace,“ tvrdí Bystrov.
Advokát Petr Kočí však s tímto tvrzením rozhodně nesouhlasí. „V tomto případě se domnívám, že pro investora bylo očekávané, že to závazné stanovisko magistrátu může být ještě zrušeno v dalších navazujících řízeních, proto nemohl být zcela v dobré víře. A pokud tvrdí, že něco investoval, o co by teď přišel, tak s tou investicí měl počkat,“ má jasno Kočí.
Co je to vlastně veřejný zájem?
„Developer vždycky vyhrožuje tím, že mu vzniknou škody, to je normální. Investoři, developeři a stavebníci takhle postupují. Ne vždy jsou jejich hrozby opravdu reálné a já si myslím, že v tomhle případě ty hrozby nebo ty konstatace vzniku nějakých škod byly ryze účelové a že v tomhle případě by žádné odškodnění nebylo nutné,“ tvrdí Kužvart. Investor navíc žádné stavební povolení ještě nemá, dokonce nemá ani povolení k demolici, neboť si o něj na stavebním úřadu Prahy 1 ještě nepožádal.
Petr Kočí:
Veřejný zájem na zachování rezervace v centru Prahy je rozhodně vyšší, než je zájem investora na výstavbě.
Richard Biegel si důvody ministrova rozhodnutí dokáže jen těžko vysvětlit. „Nevím, jestli ministr jenom podlehl tlaku developerů nebo jestli se bál arbitráže. Což tedy nechápu, protože když investor koupí dům v památkové rezervaci, tak snad počítá s tím, že ten dům zůstane stát, proto je to přece rezervace,“ kroutí hlavou Biegel.
Je v této souvislosti veřejným zájmem i posuzování, zdali je dobré bourat dům v památkově chráněné rezervaci pod ochranou UNESCO a dělat zde novou výstavbu? Mluvčí ministerstva kultury je jiného názoru. „Rozkladová komise a pan ministr se zkrátka přiklonili k tomu, že nesilnějším veřejným právem je principiální ochrana práv nabytých v dobré víře, v tomto případě práv investora,“ uzavírá Brunclík.
