Díla Štěpána Beránka potkává pozorný divák stále častěji, a to nejen na samostatných výstavách (Galerie Avoid, Galerie A, Trafačka, Rašínovo nábřeží), na řadě výstav skupinových (Art Prague Sculpture, Art Prague Week, Kick off, Akce Cihla, Grand Prix Obce architektů, Pocta Theo Shap, Široký dvůr, Výstava studentů Middlesex University, Výstava studentů prof. Lindovského atd.), ale také přímo ve veřejném prostoru. Občas si určitě dáváte ovocný koktejl v pražském Juice baru ve Vodičkově ulici v pasáži Myšák, pijete popovické pivo v pivnicích Kozlovna, kupujete si mobil v síti Vodafone anebo přijdete na návštěvu k dobře situovaným rodinám na Barrandově. Tam všude potkáváte Beránkovy osobité a invencí nabité práce.
Bylo to kus odvahy, pokusit se zvládnout tak obrovský a náročný prostor chrámu sv. Antonína v Sokolově. Tato obří a zejména navíc extrémně vysoká prostora klade před vystavující nesmírně těžké úkoly, související s důvěryhodným zvládnutím místa. Práce se světlem, barvou, geniem loci je vždy přetěžká.
Beránek se zhostil tohoto úkolu excelentně. Představil divákům tři různá období svého tvůrčího života. Vizuálně dominantními jsou jeho nejstarší práce, kdy obří kolibřík (to není překlep) vzlétá od robustní obří květiny, aby vyplnil nejméně patnáctimetrovou výšku svojí hmotou. Za ním, vrouben nekonečnými věnci vlasů, dominuje prostoru oltář, nabízející mnohé interpretace, v každém případě pak pohled mladého, erotikou žijícího tvůrce. „Oltáře intimity a něžnosti“ (cituji teoretika Patrika Vavřinu) pak zdobí sloupoví chrámu po jeho délce.
- Štěpán Beránek / Oltář největší lásky zdroj: Stránky Štěpána Beránka
- Štěpán Beránek / Kolibřík zdroj: Stránky Štěpána Beránka
Zcela překvapen bude návštěvník, který zná toto tvůrčí Beránkovo zaujetí, když spatří kontrastní skleněné vlky, ve kterých autor expresivně a s nadsázkou cituje barokně brutální lidové jihoamerické náboženské umění s jeho tvrdou barevností a typickým „lidovým“ zpracováním (vzpomenete si na jihoamerický kult smrti ve všech bizarních pohádkově působících podobách). Jejich pozvednutí na boční oltářové podesty je vizuálně nejen přibližuje naším očím, ale dodává jim nové významy, možná až příliš brutální.
Dva sochařské portréty, používající prvky popu a postmoderny, zvláštně kontrastují s oněma dvěma skupinami děl, aniž by je rušily. Určitě však doplňují celkové barokní vyznění celé expozice, která působí emotivně a až teatrálně, majíc jasné kontury i výrazně pojaté dominanty.
Zvládnutím tohoto výstavního prostoru vstoupil Štěpán Beránek mezi nemnoho autorů, pro které je prostor výzvou k pokoření. Zde se záměr podařil.
Výstavní a koncertní síň v chrámu sv. Antonína Paduánského, Sokolov, Klášter na Starém náměstí. Výstava potrvá do 13. 10. 2011, otevřeno mimo pondělí 10:00–18:00, vstup volný.
