Recenze: Srdce města

Tým, řízený a inspirovaný neúnavnou dr. Evou Skalickou z pražského Útvaru rozvoje hlavního města, připravil ve své ohromující sérii informačně přebohatých výstav (nedávno například o pražských zahradách, předtím o usedlostech na území města) další skvostné téma - Srdce města. V sále architektů ve 4. patře Staroměstské radnice je přehled historického, urbanistického a architektonického vývoje Staroměstského náměstí, lépe řečeno hlavně jeho nejdůležitější části: radnice a připojeného špalíčku středověkých staveb.

Faktograficky bohatá výstava, doplněná informačně kvalitními texty i desítkami fotografií, nákresů, půdorysů, kreseb a plánů, přináší ve své nedílné součásti i přehled soutěží na stavbu nové radnice z let 1899-1988. Výstava nepůsobí tak strhujícím dojmem jako uvolněné a výrazně barevné, až rozjásané prezentace zahradní či usedlostní, které pracovaly s divákovým podvědomím a svojí líbezností nahrávaly kladnému přijetí, místy je textově přetížená. Vystavené obrazové materiály jsou však bezesporu unikátní a vzorně uspořádané a vážný zájemce si musí opět naplánovat pro kvalitní studium i několik návštěv (vstup je zdarma). Souběžně však dochází k autory zajisté nezamýšlenému efektu, který pro bystrého návštěvníka přináší chvíle nelibé a depresivní - týká se to zhruba poloviny, tedy části, věnované soutěžím na dostavu či stavbu nové radnice.
 
Sledujeme-li úroveň architektonických návrhů ze všech soutěží v uvedených letech, máme ve výsledku co dělat s pracemi průměrnými a z evropského hlediska provinčními. Přímo odstrašující jsou návrhy z přelomu 19. a 20. století a z jeho první čtvrtiny, doby, která v Evropě a ve velkých městech Spojených států přinášela start vlny secese a art-deco. Autoři se až po uši patlají v tragikomických pseudohistorických stavbách, připomínajících snové vzdušné zámky, které se občas podařilo postavit společnosti Walt Disney v těch nejpokleslejších pohádkových filmech či v 3D reálu v Disney landech. I často citovaný Gočárův tvrdě mrakodrapový návrh vypadá na modelu výrazně jinak - zezadu totiž likviduje celý špalíček, celý onen dodnes trvající blok středověkých domů. Návrhy z poloviny století jsou jednoznačně poplatné úrovni informace a světovému názoru autorů, kdy bruslí nalevo-napravo, ale v každém případě náměstí ničí a rovnají je na úroveň běžného centra, při vší úctě, okresního města.
 
Paradoxně nejzajímavější soutěží, a také na výstavě nejšíře zastoupenou, byla ta z předvečera sametové revoluce. V roce 1988 se dýchalo opravdu výrazně volněji a tak autoři dali své fantazii křídla. Můžeme si tuto soutěž připomenout a uvědomit si, co s kvalitou návrhů provedlo uběhlých dvacet let. Vyjma několika výjimečných idejí a studií (Přikryl, Cígler …) může člověk jen zaplesat a říci si - to je dobře, že soutěž nebyla myšlena zcela vážně a že nebylo (a doufám, že nebude) dost finančních prostředků.
 
Možná, že si řada odcházejících uvědomí, o jak výjimečný pražský soubor budov a jak výjimečné místo se jedná a povzdychne si - nebylo by nejlepší, podobně jako ve Varšavě anebo dnes v Berlíně, znovuvystavět původní radnici od architekta Nobileho? Alespoň ladila se svým tehdejším okolím, i když zdaleka nedosahovala výtvarné úrovně původních (měšťanských) budov, postupně spojováním vytvářejících současnou historickou radnici. A její kritika či všeobecné nepřijetí je možná tak trochu virtuální - známe přece své pappenheimské…

Pro všechny Pražany je to výstava k zamyšlení, pro občany globalizovaného světa pak potvrzení, že na řadu věcí ještě nemáme (ani ducha, ani peníze).
 
Srdce města, Staroměstská radnice, 4. patro - Sál architektů, 15. 4.-13. 7. 2008

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Norští vědci v praxi ověřili scénu z Obecné školy

Je to jedna z nejikoničtějších scén ve filmu Obecná škola – přes varování ředitele školy se několik žáků titulní instituce rozhodne olíznout v zimě zábradlí, jen aby k němu vzápětí přimrzli. Děti školou povinné stejnou chybu zřejmě dělají na více místech světa. O jak nebezpečnou praktiku jde, se rozhodl prověřit tým mladých vědců v Norsku.
před 5 hhodinami

Magnesia Litera zná své nominace. Přihlášených knih bylo rekordně mnoho

Nominace na Magnesii Literu 2026 za prózu mají Dora Kaprálová za Mariborskou hypnózu, Magdaléna Platzová za Fáze jedné ženy a Ladislav Šerý za Tajný život institucí. Finálové trojice zná všech jedenáct kategorií. Vyhlášení cen včetně Knihy roku 2025 se uskuteční 18. dubna v pražském Stavovském divadle.
před 8 hhodinami

Jedna bitva za druhou vyhrála Oscary. Cenu má i dánsko-český dokument

V Los Angeles se udělovaly ceny Oscar za rok 2025. Nejlepším filmem se stala politická černá komedie Jedna bitva za druhou. V kategorii celovečerní dokument uspěl snímek Pan Nikdo proti Putinovi natočený v české koprodukci. Nejlepšími herci v hlavních rolích jsou Jessie Buckleyová a Michael B. Jordan.
00:25Aktualizovánopřed 15 hhodinami

VideoDílo Laichterova nakladatelství ožívá

Nakladatelství sebral jeho rodině v roce 1949 komunistický režim. Knihy označil za starý papír a nechal je spálit. Prapravnuk nakladatele Jana Laichtera Štěpán Lars Laichter teď pečuje o odkaz nejen svých předků, ale i dalších zrušených nakladatelství. V domě, který navrhnul architekt Jan Kotěra na přání nakladatele, dělá údržbáře i prohlídky pro veřejnost.
včera v 20:18

Českého lva pro nejlepší film vyhrál Karavan

Nejlepším filmem roku 2025 podle Českých lvů je road movie Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. Hlavní herecké ceny si odnesli Kateřina Falbrová a německý herec Idan Weiss.
14. 3. 2026Aktualizovánovčera v 07:06

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
14. 3. 2026Aktualizováno14. 3. 2026

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
13. 3. 2026

Na novém albu je hodně smrti i píseň o klimakteriu, říká Ester Pes Kočičková

Zpívající herečka, tak sebe samu označuje Ester Pes Kočičková. Momentálně se věnuje první disciplíně. Ve studiu Sono dokončuje zatím bezejmenné album šansonů. Hudbu složil klavírista a dlouholetý spolupracovník Luboš Nohavica, texty napsala sama.
12. 3. 2026
Načítání...