Tým, řízený a inspirovaný neúnavnou dr. Evou Skalickou z pražského Útvaru rozvoje hlavního města, připravil ve své ohromující sérii informačně přebohatých výstav (nedávno například o pražských zahradách, předtím o usedlostech na území města) další skvostné téma - Srdce města. V sále architektů ve 4. patře Staroměstské radnice je přehled historického, urbanistického a architektonického vývoje Staroměstského náměstí, lépe řečeno hlavně jeho nejdůležitější části: radnice a připojeného špalíčku středověkých staveb.
Faktograficky bohatá výstava, doplněná informačně kvalitními texty i desítkami fotografií, nákresů, půdorysů, kreseb a plánů, přináší ve své nedílné součásti i přehled soutěží na stavbu nové radnice z let 1899-1988. Výstava nepůsobí tak strhujícím dojmem jako uvolněné a výrazně barevné, až rozjásané prezentace zahradní či usedlostní, které pracovaly s divákovým podvědomím a svojí líbezností nahrávaly kladnému přijetí, místy je textově přetížená. Vystavené obrazové materiály jsou však bezesporu unikátní a vzorně uspořádané a vážný zájemce si musí opět naplánovat pro kvalitní studium i několik návštěv (vstup je zdarma). Souběžně však dochází k autory zajisté nezamýšlenému efektu, který pro bystrého návštěvníka přináší chvíle nelibé a depresivní - týká se to zhruba poloviny, tedy části, věnované soutěžím na dostavu či stavbu nové radnice.
Sledujeme-li úroveň architektonických návrhů ze všech soutěží v uvedených letech, máme ve výsledku co dělat s pracemi průměrnými a z evropského hlediska provinčními. Přímo odstrašující jsou návrhy z přelomu 19. a 20. století a z jeho první čtvrtiny, doby, která v Evropě a ve velkých městech Spojených států přinášela start vlny secese a art-deco. Autoři se až po uši patlají v tragikomických pseudohistorických stavbách, připomínajících snové vzdušné zámky, které se občas podařilo postavit společnosti Walt Disney v těch nejpokleslejších pohádkových filmech či v 3D reálu v Disney landech. I často citovaný Gočárův tvrdě mrakodrapový návrh vypadá na modelu výrazně jinak - zezadu totiž likviduje celý špalíček, celý onen dodnes trvající blok středověkých domů. Návrhy z poloviny století jsou jednoznačně poplatné úrovni informace a světovému názoru autorů, kdy bruslí nalevo-napravo, ale v každém případě náměstí ničí a rovnají je na úroveň běžného centra, při vší úctě, okresního města.
Paradoxně nejzajímavější soutěží, a také na výstavě nejšíře zastoupenou, byla ta z předvečera sametové revoluce. V roce 1988 se dýchalo opravdu výrazně volněji a tak autoři dali své fantazii křídla. Můžeme si tuto soutěž připomenout a uvědomit si, co s kvalitou návrhů provedlo uběhlých dvacet let. Vyjma několika výjimečných idejí a studií (Přikryl, Cígler …) může člověk jen zaplesat a říci si - to je dobře, že soutěž nebyla myšlena zcela vážně a že nebylo (a doufám, že nebude) dost finančních prostředků.
Možná, že si řada odcházejících uvědomí, o jak výjimečný pražský soubor budov a jak výjimečné místo se jedná a povzdychne si - nebylo by nejlepší, podobně jako ve Varšavě anebo dnes v Berlíně, znovuvystavět původní radnici od architekta Nobileho? Alespoň ladila se svým tehdejším okolím, i když zdaleka nedosahovala výtvarné úrovně původních (měšťanských) budov, postupně spojováním vytvářejících současnou historickou radnici. A její kritika či všeobecné nepřijetí je možná tak trochu virtuální - známe přece své pappenheimské…
Pro všechny Pražany je to výstava k zamyšlení, pro občany globalizovaného světa pak potvrzení, že na řadu věcí ještě nemáme (ani ducha, ani peníze).
Srdce města, Staroměstská radnice, 4. patro - Sál architektů, 15. 4.-13. 7. 2008
