Jak uvádějí kurátorky výstavy Edith Jeřábková a Lenka Lindaurová, Historická práce vznikla v intencích úcty k tradiční roli Špálovy galerie a zejména jejímu profilu v šedesátých letech minulého století. Vytvořily soupis tezí, které ladily všem zúčastněným stranám (rozuměj autorům i kurátorkám) a nechaly dalšímu tvůrčímu ději úplné volno.
Vzorek tezí: Umění začalo být optimistické. Umělci nejsou konstruktéři, ale hybatelé. Umění je jediná skutečná skutečnost. Umělec je účastník i divák. Autor může použít umění, vytvářet blasfemie. Umělec věří v mýty historie umění. Umělec tvoří minulost. Umělec s jiným umělcem soutěží o budoucí minulost. Umělec má používat historii/umění; jsou jeho majetkem, má s nimi zacházet nepietně, není svázán vědeckou doktrínou. Umělec minulost analyzuje a pak skládá podle jiných pravidel než historik a teoretik. S historií se potkává paralelně nebo se s ní prolíná… a tak dále až po… Umělec miluje umění. Umění se dělá vědomě (ne podvědomě).
Umělci si směli přizvat k realizaci oné hravé hříčky i hosty – ať už žijící ,či nikoliv. Tak například Vilém Kabzan si pohrál s formáty - uctivě zarámoval některá díla Antonína Hudečka, Josefa Šímy, René Magritta, Vincenta van Gogha, Františka Kupky či Antonína Chitussiho.
Opravdu vtipný a zde doslova dojímající Jiří Kovanda nechal souznít poznámky ve svém poněkud starším zápisníku s lepými sochami, vypůjčenými v opravdu oblastních galeriích, od Vítězslava Eibla, Miroslava Hoška, Jana Kodeta, Svatopluka Machara, Věry Merhautové, Františka Radvana, Evy Spingerové, Rudolfa Svobody a Miloše Zety.
K vidění v čistě a doslova minimalisticky nainstalované expozici jsou další tu více, tu méně vtipné kombinace. Za připomínku stojí vzorná návštěva v archivech nedávného Českého muzea výtvarných umění, zorganizovaná Jiřím Thýnem, který předvádí až ermitážovské orgie s Janem Trampotou, Františkem Tichým, Toyen, Zbyškem Sionem, Augustinem Niedmannem, Vilémem Nowakem i Vratislavem Nechlebou.
Výstava, která vás osvěží při cestě z práce - autoři, které jsem zde vybral, zaujmou přístupem, nápadem, výběrem hostů. Výstava, která vás patrně ani nerozčílí, i když nad pomočeným hrobem Jindřicha Chalupeckého se patrně zamyslíte. I název má tato výstava dost slibující. A navíc na ni budete muset do Galerie Václava Špály radši jít dvakrát, pokaždé s jiným úhlem pohledu.
Autoři: Vilém Kabzan, Jiří Kovanda, Marek Meduna, Michal Pěchouček, Pavel Sterec, Jiří Thýn a Tomáš Vaněk.
