Výstavu André Kertésze v berlínském muzeu Martin-Gropius-Bau by si žádný vážný zájemce o moderní fotografii neměl nechat ujít. Jedná se o skutečnou ikonu fotografie dvacátého století, zaujímající pevné místo v jejích dějinách. I proto je oněch více než 300 vystavených fotografií, doprovázených desítkami originálně představených časopisů a fotopublikací, cílem zájmu tisíců návštěvníků.
Navíc Kertészovo dílo je zajímavé z řady dalších důvodů – autor je příkladným článkem silné maďarské intelektuální židovské komunity, jejíž členové od třicátých let zásadním způsobem ovlivňovali světový a vlastně zejména americký kulturní vývoj (fotografie, poezie, próza, hudba, film, architektura, móda…). Jako Středoevropan ze země bez moře (navíc oloupené o dvě třetiny území původního Uherska) putoval zcela logicky za velkým světem, předtím však podal na svých fotografiích, vzniklých mezi léty 1912–1925, úžasnou originální zprávu o dnes již zcela zaniklém Maďarsku, předválečné i meziválečné Budapešti, malých venkovských městečkách, pustě, cikánech, bezdomovcích, ale na portrétech svého hlavního modela (bratr Jenö) i o tehdy ještě poklidném životě maďarské židovské střední vrstvy.
Již ve svém prvním, tzv. maďarském období experimentoval s náměty, poetickým viděním, přiznal svoji lásku k Dunaji i k tehdejším ilustrovaným časopisům. Pro něj špatně přijatelná práce na burze (po smrti otce se musel o sebe od základu postarat) jej vedla k tomu, že všechen svůj volný čas věnoval své hlavní lásce - fotografování. Fotoaparát, se kterým začínal, měl dnes už prazvlášní formát 4,5 x 6 cm, což ovlivnilo výrazně první dva sály instalace. Prakticky všechny důležité a slavné fotografie maďarského období zde divák sleduje nezvětšeny, pouze v kopiích 1 : 1 . To extrémně zvyšuje emotivní účin prezentace a dodává záběrům technicky nečekané kvality (ostrost, zvláštní práce se světlem apod.).
- Satirická tanečnice (1926) zdroj: Martin-Gropius-Bau
- Melancholický tulipán (New York, 1939) zdroj: Martin-Gropius-Bau
Pařížské období jeho tvorby (1925-1936) je zajímavé nejen novou kvalitou poetičnosti a nebojme se říci i zvláštní melancholií záběrů, ale pro mnohé zájemce o moderní umění třicátých let i dokumentární hodnotou. Kertész totiž velmi rychle a snadno, už vlastně jako slavný fotograf, kterému věnoval francouzský tisk i velcí nakladatelé na svou dobu slušnou pozornost (a jeho snímky dále vycházely v maďarských ilustrovaných časopisech), navázal přes další slavné osobnosti moderní maďarské kultury, tehdy žijící v tomto hlavním městě světové kultury, což byli například László Moholy-Nagy, Robert Capa, Germaine Krull nebo Brassai, kontakty s opravdovými hvězdami tehdejšího pařížského nebe. Vidíme tak portréty a i ateliéry Pieta Mondriana, Fernanda Légera, Alexandra Caldera či celé řady jejich tehdy v Paříži žijících spřátelených ruských tvůrců. Jeho krásné studie parků, bulvárů, střech či nábřeží Seiny dokonce získaly takovou popularitu, že se Kertész v roce 1927 stal prvním fotografem na světě, který měl vlastní výstavu (Galerie Au Sacré du Printemps).
Zhoršující se politická situace i fyzické nebezpečí, před které byli postupně postaveni Židé, vedlo Kertésze k přijetí nabídky tehdy velmi slavné fotoagentury Keystone k přesídlení do New Yorku. I když se nedá říci, že by Amerika zprvu byla naladěna na Kertészův styl vidění a na jeho poetičnost, dočkal se i tam postupně vřelého přijetí, vrcholícím v roce 1964 velkou výstavou v Muzeu moderního umění v New Yorku. A co možná řada fotonadšenců ani neví, v posledních letech svého života experimentoval Kertész také s polaroidem a s barevnou fotografií vůbec. I když ke stáru svůj apartment na Washington Square v NY vlastně neopouštěl, nafotografoval z oken nádhernou, dnes již klasickou sérii dalších intimních a poetických záběrů ve vlastním typickém stylu.
- Rozbitá okenní tabule (Paříž, 1929) zdroj: Martin-Gropius-Bau
- Plavec pod vodou (Ostřihom, 1917) zdroj: Martin-Gropius-Bau
Připomínám, že Kertész byl pojímán hlavně jako tvůrce moderní dokumentární, politické a válečné fotografie. Samozřejmě i těmto důležitým oblastem jeho tvorby je na výstavě věnována zásadní pozornost.
André Kertész zemřel 28. 9. 1985. Během své kariéry, která trvala více než 70 let, se dočkal mnohých ocenění a jeho práce byly vystavovány po celém světě. Stále to ale nebylo to, v co celý život doufal, a cítil, že jeho práce nebyla za jeho života pořádně doceněna. Celá období měla i odvrácenou tvář – tvrdý boj o slušná místa, jiné představy o tvorbě, nutnost vydělávat si ve studiu, ponížení coby nepřítele v době druhé světové války… Byl to pestrý život, a jak to bývá, ne vždy lehký.
- Washington Square (New York, 1954) zdroj: Martin-Gropius-Bau
- Autoportrét (Paříž, 1927) zdroj: Martin-Gropius-Bau
Fotografie Andrého Kertésze. Kde: Martin-Gropius-Bau, Berlín, Niederkirchnerstrasse 7. Kdy: otevřeno kromě úterý od 10:00–20:00, výstava potrvá do 11. září. Vstup 9 eur.
