Vídeň - Do psané formy vtělil mluvené prvky, vytvářel nová slovní a zvuková spojení, pracoval s obrazotvorností nově vytvořených jazykových znaků. Tvorba těžko zařaditelného, a přesto význačného rakouského dramatika a básníka Ernsta Jandla byla vždy provokativní a hravá. Jandl zemřel 9. června 2000 v 74 letech. Platil za jednoho z nejosobitějších tvůrců experimentální poezie. První čtení textů tohoto středoškolského profesora ve Vídni roku 1957 vyvolalo skandál, neboť Jandlův pohled na svět a především jeho jazyk se velmi lišily od všeho, na co byli zvyklí rakouští milovníci poezie.
Jandl se narodil ve Vídni 1. srpna 1925. Po maturitě byl poslán na frontu a roky 1944 až 1946 strávil v anglickém zajetí, kde pracoval jako tlumočník. Dlouhá léta pak působil jako profesor němčiny a angličtiny na gymnáziu. V roce 1984 mu byla udělena Velká rakouská státní cena za literaturu.
Za bezmála půlstoletí napsal téměř pět desítek titulů, pět dramat a rozhlasové hry. Široký záběr své činnosti završoval četnými překlady z angličtiny.
Roku 1953 se spřátelil se svou pozdější družkou Friederike Mayröckerovou, která se výrazně podílela na větší části jeho díla. Zhruba v tomto období začal úzce spolupracovat s tzv. vídeňskou skupinou. To mu přineslo mnoho kontaktů na umělecký svět a i díky ní později pracoval například v Německu nebo USA.
Ani v Čechách nebyl Jandl neznámý. Četl tu ze svých knih, v roce 1989 mu česky vyšel výbor z jeho poezie v překladu Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala pod názvem Mletpantem. „Mluvená opera“ Z cizoty pak získala Cenu Alfréda Radoka za inscenaci roku 2004.
