Petr Skala se věnoval celý život experimentování s filmem. Průkopník českého videoartu nyní v pražské galerii Pro arte představuje svou tvorbu - od konce šedesátých let po současnost. Podle názvu lze na výstavě Spatřit světlo, ale také Skalovy obrazy, filmové smyčky i předměty, které ke své práci používá.
Celý život stál Skala mimo hlavní proud. Od společnosti se izoloval, věnoval se malování na filmové pásky a studiu kabaly. Vznikaly také krátkometrážní experimentální snímky. „Pokud jsem natočil nějaký film, tak jsem pak půl roku nebo rok nemohl točit, vždycky se tam našla nějaká chyba, myslím režimní,“ podotýká.
V počátcích videoartové tvorby neměl ani diváky. Pohyblivé koláže tvořil z vnitřní potřeby, protože je prý posedlý filmem. „Spatřit světlo je svoboda,“ rozebírá název výstavy a svou tvorbu umělec, „a pro mě byla svoboda nejdůležitější. Možná právě proto jsem se dostal k experimentálnímu filmu, protože ten jsem mohl dělat sám.“
U počátků tuzemského videoartu stál spolu s Radkem Pilařem, který pak později vtiskl svými ilustracemi podobu loupežníku Rumcajsovi. Říkali si „videisti“. „Slovo videoart jsme sice znali, ale připadalo nám zvláštní a moc nabubřelé,“ vysvětluje Skala.
Na výstavě jsou k vidění i Skalovy první kamery a tuše, jimiž jednotlivá okénka filmu koloroval. K jeho nejznámějším filmovým kolážím patří Shadows on the Wall z roku 1975, v níž ve smyčce rozhýbal akty žen. Galerie ale představuje i jeho nejnovější počin s názvem Panorama, v němž vychází z obrazu Prahy devatenáctého století.
„Přišlo nám zajímavé vybrat několik jeho nejcharakterističtějších smyček, konfrontovat je s materiálovou základnou, na níž tvořil, a dát do souvislosti se starším uměním,“ uvedl ke koncepci výstavy kurátor Adam Hnojil.
Skala dosud natočil přes sto padesát filmů, a přesto říká, že jich není dost. Svět umělce ocenil až v pozdějším věku. Naposledy letos na filmovém festivalu v Mariánských Lázních za celoživotní přínos. Spatřit světlo mohou spolu s ním návštěvníci galerie Pro arte ještě do 28. září.
