Olomouc - Elly a Oskar Oehlerovi-Olárovi patří k nejvýznamnějším českým moderním architektům, příprava výstavy o jejich tvorbě ale trvala desítky let - většina materiálů vhledem k jejich osudům z archivů zmizela. Výstava měla na konci minulého roku premiéru v Brně, nyní se představí v olomouckém Muzeu umění, které ji připravilo.
Olomoucké muzeum ukáže zapomenuté architektonické dílo manželů Oehlerových
Ve třicátých letech se manželé věnovali především vilové architektuře, v níž navazovali na výchozí podněty Le Corbusiera, nizozemského a německého funkcionalismu. Ať již šlo o stavby v Praze, v lázních Teplice nad Bečvou, v Beskydech, v Přerově nebo v Lipníku nad Bečvou, od počátku je pro ně charakteristická jasná koncepce, osobitý rukopis i jasnozřivost.
„Nebýt tragických událostí, které se začaly odvíjet roku 1938, je pravděpodobné, že by se tvorba Oehlerových stala pro Moravu z hlediska moderní architektury zcela určující,“ uvedl autor výstavy a ředitel olomouckého muzea Pavel Zatloukal.
Zatloukal připomíná, že tvůrci vždy budovu vyznačili vůči vnějšku mohutným rámem, do kterého pak vkládali subtilní a transparentní prvky. Většina staveb je dnes v dezolátním stavu.
Oehlerovi byli spolužáky na brněnské německé technice. Oskar Oehler pocházel z přerovské německo-české rodiny, jeho žena Elly byla z židovsko-německé rodiny z Ostravy. Jejich osud ovlivnil nepovedený útěk před nacisty, kdy se jim nepodařilo 1. září 1939 odplout z Neapole do Austrálie, protože ten den vypukla válka.
Následovalo věznění, deportace, koncentrační tábory. Oba válku přežili, stejně jako jejich dcery, a začali používat příjmení Olár. Elly zemřela na následky věznění v Terezíně v 50. letech. Oskar projektoval do počátku 70. let, kdy emigroval do Vídně za dcerou. Tam také v roce 1973 zemřel. Pár měsíců před smrtí v dopise architektu Vladimíru Šlapetovi napsal: „Každou stavbou stavím sám sebe. Každou stavbou dávám jiným štěstí, každou zdařilou stavbou získám přítele.“
Oskar byl po emigraci vyškrtnut ze svazu architektů a byla zničena jeho evidenční karta i dokumentace. Zatloukalovi se podařilo zjistit o architektovi mnohé koncem 80. let od tehdejšího kádrováka Hutního projektu v Praze, kde Olár naposledy pracoval. V říjnu 1989 pak ve Vídni vyhledal dceru Olárových Renatu, uznávanou herečku, ta si ale na architektonickou tvorbu rodičů z dětství moc nepamatovala.
Výstava, sestavená až na jeden projekt z originálních materiálů a představující 2/3 ze všech projektů, potrvá v Olomouci do 22. června, v létě pak bude reprízována v Ostravě, rodném městě Elly, kde dvojice navíc působila také po válce. Doprovází ji bohatě ilustrovaný dvojjazyčný katalog.