Paříž - Skoro všechno bylo na Toyen zvláštní a záhadné. Její pseudonym, mužská stylizace, život partnerský i její obrazy. Z podivínské dělnice z továrny na mýdla ve štruksových kalhotách a v klukovské blůze vyrostla v jednu z nejsvobodnějších českých malířek 20. století. „Slečnu Toyen“ milovali slavní básníci Paul Eluard i André Breton, který její oči přirovnal k hlubinám světla. Její obrazy dodnes působí uhrančivě, je o ně obrovský zájem a prodávají se za horentní sumy. Po třiceti letech od její smrti 9. listopadu 1980 v Paříži.
První dáma české meziválečné avantgardy proslula nekonformními názory. Odmítla civilní jméno Marie Čermínová a přijala nesklonný a bezrodý pseudonym, zrušila spoutávající rodinné vazby ve prospěch několika přátel „spřízněných volbou“, popřela tradiční ženskou roli důsledně nezávislým způsobem života, sympatizovala s anarchistickým hnutím. A kreslila i pornografii. Malování bylo pro ni přirozenou vnitřní potřebou, oproštěnou od ctižádosti. A její tvorba zůstává díky mimořádným malířským kvalitám, odvážné představivosti a intenzitě výrazu jedinečnou.
O slečně Čermínové je toho známo málo. Narozena 21. září 1902, v šestnácti se rozešla s rodinou, studovala UMPRUM. V roce 1922 se na ostrově Korčula seznámila s Jindřichem Štýrským a vytvořili nerozlučný pár. A o rok později se z ní stala Toyen. A ta už neměla rodinu, minulost ani dětství. Pseudonym měl nespoutanou Manku Čermínovou osvobodit z konvenčního žití. Jeho původ je nejasný, k autorství se hlásí Jaroslav Seifert i Karel Teige. Podle pařížských surrealistů zase pochází z francouzského „citoyen“ - občan. A mohl vzniknout i zkomolením spojení „to je on“ - v duchu její mužské stylizace.
Nejoriginálnější česká surrealistka, nekonvenční erotická sprýmařka
Malovat začala kolem roku 1922. O rok později vstoupila do avantgardního sdružení Devětsil a v roce 1934 stála u vzniku Skupiny surrealistů, provázané s Paříží. Světovému surrealismu přispěla z Čechů patrně nejoriginálněji. Ve svobodném zobrazování erotických motivů objevila i erotický humor. S naprostým klidem zachycovala nejrůznější praktiky, včetně skupinového sexu, masturbace a sodomie. Poprask vyvolal například Polštář se scénou z nevěstince či slavný Ráj černochů.
Se Štýrským odjela v roce 1925 do Paříže, kde vytvořili vlastní umělecký směr - artificielismus, pohybující se mezi surrealismem a abstrakcí. O čtyři roky později si společně v pražské pasáži u Nováků zřídili módní ateliér, kde využívali „stříkací metody“ na zdobení různých druhů textilií. Se Štýrským zůstala Toyen až do jeho smrti v roce 1942. Za války ve své garsonce v Krásově ulici ukrývala básníka Jindřicha Heislera, kterému hrozila deportace do koncentračního tábora. V roce 1947 s ním odjela do Paříže a vstoupila do surrealistické skupiny Andrého Bretona. Mezi léty 1947 a 1962 tam měla šest samostatných výstav.
V padesátých letech malovala v Paříži stylem magického realismu teskný cyklus pražských domovních znamení a také koláže, grafiky, ilustrovala knihy surrealistických přátel. Stále víc se uzavírala do sebe. Těžce prožívala rozpuštění surrealistické skupiny v roce 1969 a 9. listopadu 1980 si všechna svá tajemství nechala už navždy pro sebe.
Do Čech ji umělecky vrátila v roce 2000 velká retrospektiva v Domě u kamenného zvonu, kterou shlédlo na 67.000 návštěvníků. A její obraz Spící, vydražený v roce 2009 za 20 milionů korun, se stal třetím nejdráže prodaným obrazem v ČR od roku 1990.
- Toyen / Zbytek noci (1934) zdroj: Aukční síň Vltavín http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1600/159929.jpg
- Toyen: Ztroskotání ve snu zdroj: Galerie Art Praha http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/815/81439.jpg
- Toyen / Polykači mečů zdroj: Festival spisovatelů Praha http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1626/162532.jpg
- Toyen - Spící zdroj: Galerie Pictura http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/721/72083.jpg
- Toyen - Vinobraní zdroj: Prague Auctions http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2083/208222.jpg
