Praha – Režisérka a dokumentaristka Olga Sommerová natočila nový film Medela (latinsky pomoc), který ukazuje život dětí v chudých částech světa. Medela je ženský charitativní projekt, který je zaměřen na vzdělávání dětí cestou osvěty a potlačováním předsudků.
Dokument Olgy Sommerové je cestopisný deník, který přibližuje čtyři konkrétní projekty: Nadační fond INKA - vesnická škola, Peru, Humanistické hnutí - Humanistická škola, Guinea, Magna, Children at Risk - Dům naděje, Kambodža a Slunečnice - letní tábor pro děti z uprchlických táborů, Česká republika.
O filmu a projektu hovořila Olga Sommerová v pořadu Události v kultuře v rozhovoru s Jiřím Svobodou:
Jak jste prožívala natáčení?
Změnilo můj náhled na svět a změnilo můj život. Poprvé v životě jsem se potkala s opravdovou bídou a zároveň s velkou energií, se kterou indiáni v Peru touží po vzdělání. Objevila jsem Olgu Vilímkovou, která založila nadaci INKA a vytvořila systém pomoci prostřednictvím adopce na dálku. Natáčela jsem nejenom v Peru, ale i v Kambodži. Byl to pro mě opravdu předěl v mém dokumentaristickém životě.
Co vás zasáhlo nejvíce?
Začalo to nevinně. Dvě ženy, Helena Houdová a Lejla Abbasová, vymyslely charitativní projekt, kterých je dneska spousta. V rámci projektu vznikl kalendář, kde bylo Janem Saudkem vyfoceno 12 žen, já jsem byla jednou z nich. Při té příležitosti jsme si řekly, že uděláme charitativní, osvětový cestopis a zmapujeme, jakou charitu dělají české ženy v cizině. Setkání s lidmi, kteří dělají takovéto projekty, bylo pro mne velkým poznáním.
Jak vnímáte skutečnost, že se charitou zabývají převážně mladí lidé?
Když vidím těch pár desítek či stovek mladých lidí, kteří se angažují v různých ekologických nebo charitativních projektech, říkám si, že svět je zachráněný. Pro mě byl největší zážitek, že jsem během natáčení poznala mladé lidi, kteří ve svém usilování byli naprosto autentičtí. Nic nepředstírají, není v tom žádná póza.
Měla jste během natáčení pocit, že v těch místech charita opravdu funguje?
Měla. Je rozdíl mezi velkými organizacemi, jako je např. UNESCO, kde vlastně nevíte, kam peníze jdou, a malými projekty, kde naprosto přesně vidíte, co se za ty peníze pořídilo. Pro zdejší lidi, kteří posílají peníze „svému“ na dálku adoptovanému dítěti, je velmi důležité, aby byli v kontaktu s těmi, kteří jejich peníze posílají dál.
Co je hlavním cílem vašeho dokumentu?
Chci přinést zprávu. Film neukazuje velkou bídu, je spíš o charitativních projektech, o lidech, kteří je dělají. Ale když jsem před čtyřmi lety natočila film o adopcích na Ukrajině, po odvysílání se ozvalo mnoho lidí, že mají také zájem o takovéto adopce, takže doufám, že to samé se stane po uvedení nového dokumentu.
Je nějaké téma, ke kterému se stále vracíte?
Já jsem vždycky dělala sociální témata, potom jsem zpracovávala ženskou problematiku, protože jsem bojovnice za ženská práva, ale poté, co jsem se dostala k charitativním tématům, jsem si uvědomila, že svět je opravdu jen jeden a že jsme za něj spoluodpovědní. Díky tomuto natáčení u mě došlo k velké změně, začala jsem se cítit jako světoobčan, nikoli ten, co si hraje jen na svém domácím písečku. Jsem přesvědčená, že takto pomáhat je naší povinností. My žijeme v blahobytu, a když nebudeme pomáhat těm opravdu chudým, tak k čemu bude náš život?
Film Medela uvede ČT2 15. listopadu ve 20:00
