Praha - Lidé se rouzloučili s hercem, dramatikem a signatářem Charty 77 Pavlem Landovským. Stalo se tak v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí, chrám byl pro veřejnost přístupný od 11 hodin až do půl jedné. Rodina veřejnost žádala, aby se vzhledem k pietnímu charakteru situace zdržela fotografování. Následný obřad je určen pro uzavřenou společnost - rodinné příslušníky a přátele zesnulého, kteří rakev doprovodí k Novoměstské radnici. Landovský zemřel 10. října ve věku sedmdesáti osmi let.
U rakve na katafalku jsou věnce rodiny zesnulého, Knihovny Václava Havla, Obce Kytín, kde zesnulý žil, předsedy Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka, Karla Schwarzenberga, Herecké asociace, Vídeňského Burgtheatru i Českého rozhlasu. Poslední květinové rozloučení zaslalo také Národní divadlo a další pražské scény.
„Já budu na Pavla vzpomínat především jako na úžasného člověka. Jako herce ho znali všichni, ale jeho dramatické texty už tak známé nebyly,“ řekl režisér Ivan Rajmont. Kdysi dávno nastudoval i jeho hru Případ pro vesnického policajta. „Premiéru měla chvíli poté, co se stal disidentem - a tak byla vzápětí zakázána,“ podotkl Rajmont, který právě připravuje v Liberci jeho další text Protentokrát zbohatneme. „Moc mě mrzí, že se toho Pavel nedožil, protože mu moc záleželo na tom, aby tahle hra spatřila světlo světa,“ dodal.
Církevní obřad byl pro veřejnost uzavřen a určen rodině a nejbližším přátelům zesnulého. Na poslední cestu ho přišli vyprovodit například herci Jan Potměšil, Vladimír Kratina, Dagmar Havlová a Jan Kačer, režiséři Arnošt Goldflam, František Filip a Jan Hřebejk, dokumentaristka Olga Sommerová, prezident Herecké asociace Jiří Hromada a přátelé z doby disentu - bývalá televizní hlasatelka Kamila Moučková, Dana Němcová či John Bok.
Zádušní mši sloužil salesián Ladislav Heryán, kterému se přezdívá kněz undergroundu. „Pavel nepatřil jen své rodině, ale patřil nám všem. Jsme smutní, ale nejsme zoufalí,“ řekl a zdůraznil, že zesnulý poslední dva roky odcházel z tohoto světa smířen. Přímluvnou modlitbu pak přednesli Jan Kačer a Dana Němcová.
Landovský patřil mezi nejoblíbenější herce 60. let. Po neúspěšných pokusech o přijetí na DAMU začínal jako elév v mimopražských souborech. Od poloviny 60. let byl jedenáct let členem pražského Činoherního klubu. Zahrál si mimo jiné ve snímcích Ostře sledované vlaky, Marketa Lazarová, Svatba jako řemen a Utrpení mladého Boháčka. Rok poté, co jako jeden z prvních podepsal Chartu 77, ho komunistický režim donutil opustit republiku. Žil v Rakousku, kde se stal členem vídeňského Burgtheateru.
- „Hrál nejen to, co musel hrát, ale také to, co si vymyslel. A většinou ty věci mimo scénář byly zábavnější,“ zavzpomínal režisér Bernard Šafařík.
- Jiří Menzel o Landovského účinkování v Ostře sledovaných vlacích: „Když ten snímek chtěli za totality uvést, tak chtěli Landovského vystřihnout. Ale na to jsem samozřejmě nepřistoupil. (…) Pavel byl živel a autentický ztřeštěnec.“
