Kundera se za dílo neschoval. Tím spíš zbývá moudrost nejistoty

Praha - Patrně nejčtenější a nejslavnější ze spisovatelů českého původu Milan Kundera dnes slaví 85. narozeniny. Z komunistického lyrika se stal mistrem románu, přešel z češtiny do francouzštiny, z Brna přesídlil do Paříže. Z veřejných fór se stáhl do ústraní a chtěl mluvit jen prostřednictvím svých děl. To se mu ale zcela nikdy nepovedlo.

V eseji Zneuznávané dědictví Cervantesovo, který Kundera sám přepsal do češtiny, vyložil, o co mu především jde: „Pochopit spolu se Cervantesem svět jako mnohoznačnost, čelit místo jedné absolutní pravdě celé soustavě relativních, navzájem si protiřečících pravd (pravd vtělených do imaginárních 'já' nazývaných postavami), mít tedy jako jedinou jistotu moudrost nejistoty.“ Sám své dílo postavil do prostoru evropského románu, aby svou fabulací i reflexí navázal na Rabelaise, Cervantese, Sterna a další.

Evropa proti kýči

„Velká Kunderova teze je, že pravda, která neví o opačné pravdě, je kýčem. Není to dogma, je to kýč. Myslím, že ta kritika kýče a obrana Evropy jako půdy, která bojuje proti kýči, proti lyrickému vzplanutí, která je realistická ve smyslu velkých románů 19. a 20. století, toto je Kunderovo dědictví,“ uvažuje filozof a Kunderův žák Václav Bělohradský.

„Kundera je autor antiromantický, někdy se říká ironický nebo cynický,“ doplňuje literární teoretik Jakub Češka. Kundera ve svých dílech rozvíjí témata nejistoty osobního života i politiky, vykořenění jedince, relativizace a manipulace, je mistrem románové kompozice, kterou promyšleně rozvrstvuje a dělí. Sám říká, že skepse proměňuje svět v otázky, a proto je právě skepse nejplodnějším stavem. Ne vždy byl však skeptickým autorem.

Česká televize uvede k výročí snímek Antonína Kachlíka Já truchlivý bůh podle povídky ze sbírky Směšné lásky. Dívejte se dnes od 21:45 na ČT2 (více zde). Povídky z této knihy si můžete také poslechnout na stránkách ČRo Vltava až do 15. dubna, povídku Zlaté jablko věčné touhy načetl sám Kundera.  

Uznání viny 

„Někteří lidé se tváří, že to tak nějak vlastně nebylo, chybí fenomén uznání viny a toho 'promiňte, promiňte, promiňte'. Proto mám distanc vůči Milanu Kunderovi s jeho strukturalistickým způsobem sebevýkladu, podle kterého jsou jen texty a 'já jako spisovatel nejsem, mě si nevšímejte, jako osobnost neexistuji'. A jako by Kunderovo dílo z 50. let skutečně neexistovalo. Jeho Poslední máj o Fučíkovi a všechny tyhle věci,“ kritizuje Kunderu literární historik Martin C. Putna v pořadu Historie.cs (celý pořad zde).

Milan Kundera
Zdroj: ČT24/ČTK/Gallimard

Kundera debutoval sbírkou Člověk, zahrada širá (1953), ze které citovala i „čítanka českého stalinismu v řeči vázané“ Podivuhodní kouzelníci. Proti kritikům má však Kundera i své zastánce. „Jakkoli třeba chybí občanské vyznání Milana Kundery, které podle mého názoru není povinností, tak jsou tady jeho romány. Prosím pěkně, třeba jeho román Život je jinde je takové účtování s komunismem a s básníky, kteří propadli komunismu, že to nemá srovnání nejen v české literatuře,“ oponoval v Historii.cs Kunderův přítel, dramatik Milan Uhde.

Kritici připomínají i známou kauzu z roku 2008, kdy týdeník Respekt zveřejnil článek historika Adama Hradilka o udání agenta chodce Miroslava Dvořáčka, jehož se měl Kundera údajně dopustit v roce 1950. Spisovatel rozhodně popřel, že by kohokoli udal, a po Respektu požadoval omluvu, týdeník mu ale nevyhověl a Kundera později upustil od žaloby časopisu. Později odsoudilo 11 světově známých spisovatelů „očerňovací kampaň“, která byla podle nich proti Kunderovi vedena, mezi jinými Salman Rushdie či Philip Roth.

Opus číslo jedna

Milan Kundera se narodil prvního dubna 1929 v Brně. Po svém básnickém debutu vydal ještě sbírku Monology (1957). Za drama Majitelé klíčů získal v roce 1964 Státní cenu Klementa Gottwalda. Tato díla někdejší dvojnásobný člen komunistické strany (1948-1950 a 1956-1970) později zavrhl a „opusem číslo jedna“ po vzoru hudebních skladeb stanovil román Žert, který vydal na jaře 1967. Dílo, které se Zbabělci Josefa Škvoreckého nebo Sekyrou Ludvíka Vaculíka patří ke klíčovým spisům české poválečné literatury, bylo přivítáno jako „mimořádně zdařilá kritika období kultu osobnosti“. Z Kundery se stala slavná veřejná osobnost, známé je jeho vystoupení na odbojném spisovatelském sjezdu v roce 1967 nebo polemika o okupaci s Václavem Havlem roku 1968.

Milan Kundera na sjezdu Svazu československých spisovatelů, 1967
Zdroj: ČTK/Dezort Jovan

Následovala sbírka povídek Směšné lásky, která vznikla postupně coby soubor tří knih: Směšné lásky (1963), Druhý sešit směšných lásek (1965) a Třetí sešit směšných lásek (1968). Po roce 1970 ztratil Kundera zaměstnání a žil z honorářů za cizojazyčná vydání svých knih, roku 1974 pak odjel do Francie, kde již zůstal. Po vydání Knihy smíchu a zapomnění (1979), ve které je Gustáv Husák zván „prezidentem zapomnění“ a Karel Gott „idiotem hudby“, byl zbaven čs. občanství, francouzské získal o dva roky později.

Knihy Milana Kundery
Zdroj: ČT24

Dále píše Život je jinde (1973), Valčík na rozloučenou (1976) a především mistrné romány Nesnesitelná lehkost bytí (1984) a Nesmrtelnost (1990). Ta je posledním česky psaným románem. Důraz autora na kvalitu překladů neumožnil do češtiny převést další čtyři francouzsky psané romány La Lenteur (Pomalost, 1993), L'Identité (Totožnost, 1998), L'Ignorance (Neznalost, 2000) a poslední La Fête de l'insignifiance (Slavnost bezvýznamnosti), který vyšel vloni italsky, francouzsky má vyjít letos v dubnu.

„Pro něho je velmi důležitá přesnost, jeho knihy mají filozofické pozadí a záleží v podstatě na každém slově. Vím, že i s překladateli do ostatních světových jazyků řeší každé slovo. Kdyby měl revidovat překlad svých textů do češtiny, tak by to byla pro něho stejná práce, jako si to přeložit sám. A na to bohužel nemá čas,“ říká literární kritik Miroslav Balaštík.

Ten druhý Kundera

„Většina lidí zná Milana Kunderu jako romanopisce, ale nezná toho druhého Kunderu, který je čtenářem románů a který přemýšlí o umění románu. A tato esejistická stránka Kunderovy tvorby je velice zajímavá o originální,“ připomíná politolog a historik Jacques Rupnik. Jde o sbírky esejů L’Art du roman (Umění románu, 1986), Les Testaments trahis (Zrazené závěti, 1992) nebo Le Rideau (Opona, 2005), ve kterých analyzuje hrdiny slavných románů, klade si otázky existenciální i estetické, zabývá se hudbou i výtvarným uměním.

Milan Kundera, 2009
Zdroj: Vlachos Remy/ČTK

Bratranec básníka a překladatele Ludvíka Kundery pochází z rodiny muzikologa a rektora JAMU Ludvíka Kundery. V mládí se věnoval hudbě, pak studoval v Praze, nejdříve filozofii, poté scenáristiku na FAMU, na níž později přednášel světovou literaturu. Je nositelem řady prestižních ocenění, bývá pravidelně zmiňován coby kandidát na Nobelovu cenu. Po roce 1989 navštívil Česko, stále ale žije s manželkou Věrou v Paříži.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Do Liberce se před Vánoci vrací Louskáček

Liberecké Divadlo F. X. Šaldy uvede baletní představení Louskáček. Vánoční příběh na hudbu Petra Iljiče Čajkovského je jedním z nejznámějších titulů klasického baletního repertoáru. Na liberecké jeviště se vrací po čtrnácti letech.
13. 11. 2026‌‌

Byla pro mě paní z padesátikoruny, říká o Anežce České její představitelka

U příležitosti výročí svatořečení Anežky České, k němuž došlo pár dní před sametovou revolucí, představila Česká televize v kinosále Pražského hradu dvoudílnou televizní minisérii Anežka. V programu ČT se historický příběh o osudu přemyslovské princezny objeví v první polovině prosince.
13. 11. 2026‌‌

VideoFilmové premiéry: Vánoční koleda, Můj pes Barry či Návrat do neznámé země

Tuzemská kina od čtvrtka promítají dvanáct premiérových snímků. Mezi nimi nové zpracování Dickensovy povídky, tentokrát pod názvem Ebenezer: Vánoční koleda s Johnny Deppem v roli chamtivého podivína. Český režisér David Balda natočil s mezinárodním hereckým obsazením thriller Manipulation o mocné elitní skupině. V hororu Viktoriánské psycho skrývá guvernantka na odlehlém sídle své psychopatické sklony. Naopak dojemný rodinný příběh nabízí Můj pes Barry inspirovaný legendou o slavném záchranářském psovi. A tuzemský dokument Návrat do neznámé země je vizuálně vystavěným portrétem věhlasného choreografa Jiřího Kyliána a jeho celoživotní múzy Sabine Kupferbergové.
13. 11. 2026‌‌

Obrazem: Českou cenu za architekturu získala jihlavská multifunkční aréna

Letošní Českou cenu za architekturu získala Horácká multifunkční aréna v Jihlavě. Porotci ocenili promyšlenost veřejné stavby, která propojuje sport, kulturu a každodenní život města. Kromě hlavní ceny aréna získala také cenu veřejnosti. Architekti Ondřej Chybík a Michal Krištof už za jihlavskou arénu obdrželi Grand Prix Architektů v Národní ceně za architekturu 2026.
13. 11. 2026‌‌

Nemám žádné české písně, ale kdo ví, třeba nějaká vznikne, říká LP

V Česku vystoupila americká hudebnice LP. Bezmála pěti tisícům fanoušků v hlavním městě představila nové album Room 12, které zčásti vznikalo také v Praze. Pětačtyřicetiletá LP se proslavila před deseti lety hitem Lost On You. S umělkyní hovořil redaktor ČT Petr Adámek. V rozhovoru LP mimo jiné mluví o emocích, které podle ní převládají na novém albu, o důležitosti tématu lásky v její tvorbě i o tom, že nyní sice nemá žádnou píseň v češtině, „ale kdo ví, třeba nějaká vznikne“.
12. 11. 2026‌‌

Příběh Alžířanky s proříznutým hrdlem před soudem. Pomlouvačná kampaň, říká spisovatel

Před dvěma lety vydal francouzsko-alžírský spisovatel Kámel Daúd román Houris o ženě, jíž islamisté během občanské války prořízli hrdlo. V listopadu ho soud v Alžíru odsoudil v nepřítomnosti k pěti letům vězení. Rozsudek platí i pro Daúdovu manželku, psychiatričku, prý ke knize poskytla detaily o jedné ze svých klientek. Jde už o druhý trest za knihu Houris, který literát dostal. On mluví o politicky motivované kauze.
12. 11. 2026‌‌

Během 24 hodin se našly dva obrazy Caravaggia, hlásí kunsthistorici

Jen v rozmezí několika hodin potvrdili historici umění nezávisle na sobě pravost dvou obrazů Michelangela da Merisi, známějšího pod jménem Caravaggio. Italský raně barokní malíř po sobě nezanechal mnoho děl, proto objevení jakékoliv jeho další malby je ve výtvarném světě událostí. Každé takové oznámení ale provází i obezřetnost, s jednoznačnou pravostí tohoto starého mistra je to totiž ošemetné.
11. 11. 2026‌‌

Budiž světlo, hlásal Pešánek. Jeho velkolepé vize ale zůstaly zčásti na papíře

Lounské Studio Prona, spjaté s Galerií Benedikta Rejta, připravilo výstavu K nové epoše: Zdeněk Pešánek a dědictví světla. Nabízí nejenom pohled na tvorbu tohoto umělce, zároveň představuje díla tvůrců mladší a střední generace, kteří se Pešánkovým odkazem inspirovali či na něj jakkoli navazují.
11. 11. 2026‌‌

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.