Jeden je Izraelec a druhý Palestinec, oba jsou ale otcové, kteří přišli o dcery. Skutečný příběh palestinského akademika Bassama Aramina a izraelského grafického designéra Ramiho Elhanana se stal inspirací pro román irského spisovatele Columa McCanna. Kniha Apeirogon vyšla nedávno v českém překladu, autor ji v Česku představil osobně – a spolu s ním i oba protagonisté.
Knihy věci nemění, čtenáři ano, míní McCann. Izraelce a Palestince v jeho románu sblížila smrt dětí
Příběhy spojují lidi (zdroj: ČT24)
Žid Rami Elhanan a Palestinec Bassam Aramin stáli dříve na opačných stranách. První z nich sloužil v izraelské armádě, druhý si odseděl sedm let za útok na izraelské vojáky. „Nerozdělují nás jen betonové zdi, ale také zdi v našich hlavách,“ říká Elhanan.
Dnes jsou dobří přátelé, spojil je i žal – oba přišli o dceru. Čtrnáctiletá Smadar zemřela při sebevražedném útoku atentátníků, desetiletá Abir po zásahu policejním gumovým projektilem. „Musíme přemoci náš vztek a naši nenávist, abychom se pokusili tuto tragédii využít pro užitečnou a dobrou věc, abychom postavili více mostů,“ míní Aramin.
McCann: Příběhy jsou základ lidstva
Jejich příběh převyprávěla světová média, vyprávějí ho i oni sami. Mimo jiné prostřednictvím mnohovrstevnatého románu Apeirogon, který na základě jejich osudů napsal Colum McCann.
„Izraelská okupace Západního břehu a Gazy je podstatou naší bolesti. Je to důvod, proč jsme ztratili své děti. A kniha nám pomáhá toto sdělení šířit tak, jak se nám to nikdy dřív nedařilo,“ říká Rami Elhanan. „Nezáleží nám na osobní slávě. Chceme, aby bylo slyšet naše sdělení,“ doplnil ho Bassam Aramin.
McCann spoluzaložil organizaci Narrative 4, která se zaměřuje na rozvíjení empatie prostřednictvím sdílení osobních příběhů. „Dokáží knihy měnit věci? Ne. Ale lidé je mění poté, co si takovéto příběhy přečtou,“ věří spisovatel.
Apeirogon
Silou knih se zabývá i nová výstava v pražském Centru DOX, kde McCann a hrdinové jeho románu Apeirogon pokřtili český překlad. Výstava Za slovy zkoumá způsoby, jimiž literární kultura nachází odezvu v dílech současných vizuálních umělců.
Do výstavního projektu se zapojilo dvanáct tuzemských i zahraničních autorů. Například Radka Bodzewicz na velkých plátnech zachycuje zážitky ze čtení klasických děl. Krištof Kintera patří k vystavujícím, kteří se zamýšlejí nad budoucností literatury, ať už jejím směřováním, nebo její proměnou vlivem nových technologií.
„Může se stát, že v určité chvíli už nebudeme mít knihy, nebudeme mít fotografie, nebudeme mít operu,“ připouští Colum McCann. „Kdo ví. Ale vždycky budeme mít příběhy. Příběhy jsou základní stavební kameny lidstva. Příběhy jsou atomy, molekuly, kvarky toho, kdo jsme.
Z výstavy Za slovy z Centra Dox
V češtině vyšly od McCanna dosud dva romány. Jeden z nich – nazvaný Zoli podle hlavní hrdinky – zasadil autor do Slovenského státu v době druhé světové války a poválečného Československa. Inspiroval se osudem polské romské básnířky Papuszy.
České čtenáře vzal McCann také do New Yorku, kde žije. Román Co svět světem stojí prolíná příběhy rozmanitých newyorských obyvatel, kteří v srpnu 1974 sledují pokus francouzského provazochodce Philippe Petita přejít po laně mezi dvojčaty Světového obchodního centra.
McCannovo jméno se objevilo i v nominacích na cenu Oscar za rok 2004 v kategorii nejlepší krátký film. Spolupracoval na adaptaci své povídky Everything in This Country Must odehrávající se během konfliktu v Severním Irsku.