Praha - Přestože Ministerstvo kultury ČR tvrdí, že je situace v Národní galerii stabilizovaná, po náhlém rozhodnutí ministra kultury v demisi Jiřího Balvína o nástupu Jiřího Fajta do čela galerie až od 1. července 2014 se o stabilizaci organizace dá s úspěchem pochybovat. Jiří Fajt se dnes „z důvodu zabránění dalším dohadům a případným dezinterpretacím“ rozhodl vydat své stanovisko k celé záležitosti, které přetiskujeme.
TISKOVÉ PROHLÁŠENÍ JIŘÍHO FAJTA K NÁSTUPU DO FUNKCE GENERÁLNÍHO ŘEDITELE NÁRODNÍ GALERIE
Na schůzku s ministrem kultury v demisi jsem přicházel 12. 12. 2013 s cílem dojednat způsob převzetí instituce a podmínky nástupu k 1. lednu 2014. S tím jsem počítal a k tomu jsem také poslední čtyři měsíce činil veškeré kroky.
Namísto toho mi byl panem ministrem předložen návrh na odsunutí nástupu do funkce s odůvodněním, že mnou dříve formulované systémové a rozpočtové změny v Národní galerii jsou naprosto oprávněné a že jim pan ministr v demisi dobře rozumí a podporuje, nicméně jejich realizace již předpokládá dohodu s novou politickou reprezentací. A vzhledem k tomu, že sestavování vlády není ukončeno, navrhl posunout můj nástup na 1. červenec 2014. Toto zdůvodnění má racionální a pochopitelné jádro, jak jsem také panu ministrovi sdělil. Přesto ho však vnímám jako negativní signál 1. do Národní galerie, kde se jen prohloubí období nejistoty a destabilizace, 2. do kulturní veřejnosti, pro kterou nebude srozumitelný a 3. pro mě a mé spolupracovníky, neboť jsem měl k lednovému nástupu připraven tým odborníků a uzpůsoben profesní i soukromý život. Nová situace, které jsem vystaven, nutně vyžaduje nové kolo jednání a konzultací. Proto jsem panu ministrovi jednoznačně řekl, že jeho rozhodnutí pouze beru na vědomí (ostatně mnoho jiných možností ani nezbývalo) a podepsal dohodu o odsunutí nástupu do funkce. Termín 1. července 2014 pak vnímám jako pouhý časový rámec. O realitě a podmínkách nástupu do Národní galerie rád co nejdříve zahájím diskuze s novým ministrem kultury.
A na závěr jednu osobní poznámku: tato situace a jednání státní moci mě opět zarazilo a nutí k zamyšlení, kam až může sahat trpělivost, motivace a ochota angažovat se v prostředí, kde je něco takového vůbec možné. Na straně druhé si ale právě v této situaci jasně uvědomuji, jak podstatnou roli hraje a musí hrát kultura a její tvůrci a nositelé pro kultivaci mezilidských vztahů a celé společnosti.
