Praha - Skupina teoretiků, umělců, architektů a památkářů podala návrh na prohlášení dejvického Hotelu Praha za kulturní památku. Hotel postavený v letech 1979 až 1981 je podle nich zcela unikátní ukázkou architektury vybočující z dobového průměru. Umělecká díla, výzdoba a mobiliář v interiérech pak jsou neobyčejně uceleným souborem dobového výtvarnictví a designu. Rozsáhlý objekt nedávno koupila kyperská společnost Maraflex a místo hotelu chce mít na rozlehlých pozemcích nové byty.
Podnět na prohlášení hotelu za památku zaslali odborníci 25. února ministerstvu kultury, které příslušné řízení může, ale nemusí zahájit. O podání návrhu informoval historik architektury a památkář Ladislav Zikmund-Lender, podepsala jej historička umění Milena Bartlová a výtvarník Pavel Karous. Návrh podporují historik architektury Rostislav Švácha, kritik architektury Adam Gebrian nebo předsedkyně Klubu Za starou Prahu Kateřina Bečková.
Hotel, který až do listopadu 1989 sloužil potřebám komunistické strany a československé vlády, vnímají lidé především jako symbol předlistopadové éry. Také někteří odborníci v něm nespatřují zásadní architektonické dílo.
Podle historika architektury Rostislava Šváchy nehraje v pražské poválečné architektuře Hotel Praha velkou roli. Dlouho nebyl přístupný veřejnosti a není viditelný v pražském panoramatu. „Pro každou architektonickou památku je vždycky ideální, když se původní smysl zachová. Tady to ale asi nemá smysl,“ uvedl již před časem Švácha.
Předkladatelé návrhu však uvádějí, že hotel představuje experimenty s takzvanou tekutou architekturou a pozoruhodné je podle nich i krajinné tvarování jižního průčelí podle vrstevnic okolního terénu. Pavel Karous z Vysoké školy uměleckoprůmyslové, který se věnuje veřejné plastice z období normalizace, považuje stavbu za „extrémně zajímavou“. Dokonce ji jako „tekutou architekturu“ přirovnává k práci slavného Jana Kaplického.
Hotel pro hosty ÚV KSČ
Navrhovatelé dále tvrdí, že ve své době stavba v Československu neměla obdobu. Vznikla na základě soutěže a velkorysé řešení umožnila mimořádně vysoká finanční investice, protože hotel byl určen pro hosty ÚV KSČ. Architekti stavby Jaroslav Paroubek, Radko Černý a Arnošt Navrátil zachovali rozlehlý park, který byl na místě už od 19. století jako Petschkova zahrada.
Stavba hotelu je konstruována z ocelového skeletu. Ve společných prostorách se dochovala unikátní souhra materiálů (dřeva, keramických obkladů, kamene) a mobiliář od Zbyňka Hřivnáče. Výtvarná díla včetně pozoruhodných osvětlovacích těles navrhovali přední umělci, například dvojice světově proslulých sklářských výtvarníků Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová.
„Hotel Praha reprezentuje unikátní doklad dobového celostního uměleckého díla, kde je sladěna architektura, interiéry, výtvarné prvky i nábytek,“ píší navrhovatelé ministerstvu. „Plán nového majitele vystavět na místě demolovaného hotelu rezidenční bydlení navíc nezaručuje náhradu kvalitnější architekturou, což může být jediný legitimní důvod demolice stávajících staveb.“
