Praha - František Hrubín, jehož životní cesta se uzavřela 1. března 1971, dosáhl popularity jako málokterý z českých básníků. Jeho básničky pro děti (nejznámější je asi Špalíček veršů a pohádek s ilustracemi Jiřího Trnky) jsou neodmyslitelnou součástí všech čítanek a nostalgicky vzpomínková Romance pro křídlovku se dočkala i filmového zpracování. Básník, spisovatel a dramatik psal o přírodě, lásce a smrti. Za veliký talent platil vnitřní nejistotou a úzkostí, které jej přivedly i k rozporuplným činům.
V roce 1956 na sjezdu spisovatelů vystoupil s příspěvkem, kde poprvé veřejně řekl, že „náš lid lze přirovnat k labuti uvězněné v ledu“. Projev mu přinesl izolaci ze strany oficiálního režimu, Hrubín byl zastrašován a trpěl depresemi. O rok později tedy vystoupil s příspěvkem, v němž se své vystoupení pokusil vysvětlit. Od režimu si vysloužil uznání a mohl zase publikovat - to vše ale za cenu traumatizujícího pocitu osobního selhání.
František Hrubín:
„Ale projev jsem mnohokrát odvolal, v sobě, můj vztah se k němu proměňoval, s odstupem let jsem viděl, jak byl zbytečný a jak jsem tím zklamal tisíce důvěřivých lidí…“
Poezie ho lákala již za studií na pražském reálném gymnáziu. Přátelil se s Františkem Halasem a Jaroslavem Seifertem, byl žákem Josefa Hory. Na Filozofické fakultě UK mu literaturu přednášel i sám F. X. Šalda. Studia nedokončil a po boku svých přátel se stal rychle součástí tehdejší umělecké avantgardy. Začal pracovat v Městské knihovně v Praze a zůstal tam až do konce druhé světové války. Zároveň psal poezii. Po bohémských letech se oženil a měl děti.
Za války vznikla také jeho první knížka pro děti, jež předznamenala množství dalších říkanek a pohádek (nejznámější knihou je Špalíček veršů a pohádek s ilustracemi Jiřího Trnky). Spontánně hravými a přitom srozumitelnými verši a pohádkami psal Hrubín novou kapitolu české dětské literatury. Vycházel z lidových říkanek, které považoval za „prabásně pro děti“. Po válce se z jeho rukou narodil dětský časopis Mateřídouška, který vychází dodnes.
Válka proměnila Hrubína v básníka vizionářského patosu. Jeho sbírku Hirošima z roku 1948, vyjadřující úzkost z vývoje, však dobová kritika zcela odmítla se slovy: „Těm, kdo staví naši budoucnost, zůstane tato temná bezvýchodná kniha navždy nesrozumitelnou.“ Básník kromě dětských knížek nemohl publikovat.
Od konce 50. let se „v lyrikovi zrodil dramatik“. Divadelní hry Srpnová neděle a Křišťálová noc jsou založeny na monolozích a poetické atmosféře. A vrcholná báseň Romance pro křídlovku se dočkala divadelní dramatizace, naposled v roce 1997 v Národním divadle.
Za „mámivým melodikem a tichým extatikem“, jak jej kdysi nazval Šalda, ale navždy zůstává jeho dílo - lyrické, melodické a dodnes čtené.
