Praha – Česká televize v rámci seriálu Velikáni filmu uvádí v pátek 6. ledna na svém druhém programu jeden z vrcholných filmů Federika FellinihoLa Dolce Vita - Sladký život. Tato velká společenská alegorie byla oceněna Zlatou palmou v Cannes 1960, cenou Kruhu newyorských filmových kritiků, a ze čtyř nominací na Oscara získala jednoho (pro Piera Gherardiho za Nejlepší černobílé kostýmy).
Felliniho hořký Sladký život je nesmrtelný
Premiéra filmu se konala 5. února 1960 v milánském kině Capitol. Ihned po promítání propukl nevídaný skandál, který odstartovala hlavně katolická církev, která snímku udělila verdikt zapovězeného filmu, „nepřístupného všem“. Dílo bylo posléze značně prostříháno, neboť tehdejší moralisté strhli povyk kvůli údajně příliš odvážným scénám. Proti filmu vystupovali i italští poslanci, kteří tvrdili, že jde o „urážku cti a poctivosti římských obyvatel“. Fellini se ve svém díle dotkl citlivých míst tehdejší společnosti a odhalil je novátorskou formou. „Vždycky, když jsem se chtěl zeptat těch, kteří byli pohoršeni, nedostal jsem se k tomu, abych se dozvěděl, co je uvedlo do rozpaků. Jejich odpovědi byly tak infantilní, že ani nestojí za to o nich mluvit,“ řekl tehdy Fellini. Sladký život se stal kultovním snímkem.
Film je založen na jakési kaleidoskopické skladbě scén, které spolu zdánlivě nesouvisí, o to více však hovoří v rámci celku. Režisér se tímto postupem nesmazatelně zapsal do historie moderní kinematografie.
Pro Marcella Mastroianniho, který v hlavní postavě bulvárního novináře prochází mravně rozpadlým světem a zároveň sám prožívá svůj soukromý a profesní debakl, to byl první film s režisérem Fellinim. Později se stal jakýmsi režisérovým alter egem a blízkým přítelem.
Marcello Mastroianni a Anouk Aiméeová ve filmu Federika Felliniho La Dolce Vita - Sladký život
Nesmrtelné symboly a synonyma
Symbolem celého filmu a jednou z nejslavnějších scén ve filmové historii se stala scéna s Anitu Ekbergovou, která jako povrchní a náladová filmová hvězda se v noci koupe ve Fontáně di Trevi. Tak jak Karel Čapek dal světu slovo robot, Fellinimu se to povedlo se jménem Paparazzo, které má jedna z postav, stalo se synonymem pro cynického bulvárního fotoreportéra pronásledujícího celebrity.
Felliniho freska zobrazuje jak život bohatých a podivné hodnoty jejich světa, tak situaci obyvatel Říma z opačného konce sociální hierarchie. Ukazuje už v té době bezohledný hon novinářů za senzacemi i jejich pomíjivý a přelétavý zájem, stejně jako náboženský fanatismus a pověrčivost.
Anita Ekbergová ve filmu Federika Felliniho La Dolce Vita - Sladký život
Skandálnost některých scén a témat, která v době uvedení pobuřovala, dnes už nikoho nepohorší. Také tehdy originální forma se dnes může někomu zdát zastaralá, dokonce by snad mohl současný divák, zkažený jednoduchou popisností většiny dnešních filmů, tápat při hledání smyslu. Dílo, které promlouvá více skrze pocity, než prostřednictvím slov, dnes už málo kdo umí číst. Přesto Sladký život ve své době hluboce ovlivnil vývoj světové kinematografie.
La Dolce Vita/ Sladký život - Italsko-francouzský film (1960). Hrají: M. Mastroianni, A. Ekbergová, A. Aiméeová, L. Barker a další. Režie Federico Fellini. (V italském znění s titulky, 5.1.12 – ČT2v 21:00).
Plakát k filmu Federika Felliniho La Dolce Vita - Sladký život