Praha - Muž skandálů i vzdělanec. Belgického grafika, ilustrátora a malíře Féliciena Ropse přibližuje monografie Barbory Půtové. V Česku možná ne tolik známý umělec platí ve světě za jednu z nejvýznamnějších osobností dekadence a symbolismu.
Rops (1833–1898) se nebál erotické otevřenosti, boření společenských tabu (žil se dvěma ženami) a dráždění měšťáckého vkusu. Enfant terrible dekadence byl skandalista a protispolečenský živel, zároveň ale i zámožný a velmi vzdělaný umělec z dobré rodiny.
„Za nejkontroverznější z jeho tvorby můžeme označit asi cyklus Satanské, který vytvořil v roce 1882. Žena je zde stavěna do role pasivní, trýzněné oběti. Ale tenhle vztah ženy a na druhé straně Satana se objevuje už od čarodějnických procesů v raném novověku a projevuje se dál až v dekadenci. V 19. století, kdy najednou černá duše, magie a podobě jsou součástí salonní kultury,“ připomněla autorka monografie Barbora Půtová.
Rops vyrůstal v Belgii, v první fázi své tvorby se zaměřoval na karikatury a satirické kresby. V 70. letech se usadil v Paříži, ilustroval díla předních symbolistů a dekadentů. S Baudelairem, s nímž se spřátelil, se ale paradoxně potkal v Belgii, kde se francouzský básník skrýval před věřiteli. Doprovázel jej na jeho nepříliš úspěšném přednáškovém turné. „Baudelaire ho označil za největšího belgického umělce a hlavně ho ovlivnil v myšlence a tématech smrti,“ podotkla Půtová.
Slavnému prokletému básníkovi ilustroval Rops sbírku nevydaných básní. Svou tvorbou ale inspiroval celou řadu umělců. Jeho motiv sedící dospívající dívky se mimo jiných objevil i na plátně norského malíře Edvarda Muncha.
Rops je nepřehlédnutelným tvůrcem nejen v žánru erotického umění. „Jeho síla tkví v grafice, kterou zdokonalil. Celý život zkoumal, jestli techniky nemohou být lepší, experimentoval s nimi,“ upřesnila Půtová.
Ropsovo příjmení najdeme dnes i v české literatuře: vypůjčil si ho beletrista Miloš Urban pro hlavní postavu několika svých knih - a sice - kunsthistorika Romana Ropse.
