Praha - Německý film Die Welle vstoupí do českých kin 1. května pod názvem Náš vůdce. Následuje tak běžnou praxi, kdy distribuční společnosti nasazují do kin zahraniční snímky pod vymyšlenými atraktivní názvy, aby přitáhly diváky. Výsledkem může být zklamání na straně diváka.
České názvy zahraničních filmů často diváka matou
Die Welle (vlna) vypráví o stejnojmenném školním projektu, na kterém chtěl učitel demonstrovat zrod a fungování diktatury. I když se film odehrává v současnosti, český název Náš vůdce evokuje nacismus, a to je podle některých kritiků zavádějící. „Když se řekne vlna, představíte si vlnu na moři nebo ve vlasech, ale když se vysloví Náš vůdce, evokuje to nádech moci, poslušnost k autoritě,“ domnívá se Marcela Vazačová z distribuční společnosti SPI.
O překlady se starají samotné filmové distribuční společnosti. Ty nejvíce zajímá atraktivita názvu a zájem diváků, vedoucí k vysoké návštěvnosti.
„České názvy jsou vymyšlené proto, aby do kina dostaly řadového diváka, který neví předem, o čem film je a rozhodně to jsou občas méně férové metody,“ říká filmový kritik a překladatel František Fuka.
O nepřesných překladech filmových titulů se poprvé ve větší míře diskutovalo před devíti lety, kdy do českých kin přišel snímek Prci prci prcičky. Kdyby se distributoři drželi doslovného překladu, jmenoval by se film v Česku Americký koláč. Nově vymyšlená verze jim ale zajistila hlavně mezi teenagery rekordní návštěvnost.
Jak zmiňuje Pavel Novák z distribuční společnosti Bontonfilm, srovnání nabízí právě filmy Prci prci prcičky a Super bed - první byl v Česku superúspěšný, druhý, uváděný zde pod originálním názvem, propadl.
Kromě toho, že distributoři mění názvy filmů záměrně, vznikají i omyly a chybné překlady. O tom, jak se film bude v Česku jmenovat, se totiž rozhoduje v době, kdy o něm distributoři ještě nic nevědí. Musí co nejdříve vyrobit filmové plakáty a upoutávky a často vycházejí jen z několikařádkového popisu.