V Česku je její jméno téměř neznámé, ve světě je však její tvorba součástí prestižních sbírek. Výtvarnice, samorost, vizionářka Anna Zemánková patří k nejoriginálnějším českým umělcům. Velká retrospektiva její tvorby je právě k vidění ve švýcarském Lausanne, unikátní odkaz zároveň mapuje obsáhlá monografie, která vyšla ve třech jazykových verzích, vedle češtiny také ve francouzštině a angličtině.
Babička vizionářka. Neznámá Anna Zemánková objevila umění v syrovém stavu
Anna Zemánková objevila umění v syrovém stavu (zdroj: ČT24)
Anna Zemánková (1908 až 1986) patří ke zcela osobitým tvůrcům, jejichž dílo nelze spoutat jednoznačnou charakteristikou. Její tvorba bývá zařazována k art brut, tedy syrovému umění.
„Art brut je umění v původním, surovém, syrovém stavu, to jest takovém, který není vylepšován akademickým vzděláním ani akademickými triky,“ vysvětluje teoretička umění Alena Nádvorníková.
Publikace Anna Zemánková
„Paní Zemánková je osobnost zcela původní. Dává za pravdu tomu pojmu původní umění, ale přitom patří svou estetickou hodnotou k vysokému umění,“ pokračuje Nádvorníková.
Nový smysl života
Anna Zemánková se narodila nedaleko Olomouce do početné rodiny holiče Antonína Veselého. Přestože se v mládí věnovala malbě, vyučila se nakonec zubní techničkou a otevřela si vlastní ordinaci.
Roku 1933 se provdala za nadporučíka intendantury Bohumíra Zemánka a brzy se starala o několik dětí. Když však děti začaly odrůstat a ona se nemohla plně realizovat v roli matky, upadala do stavů frustrace a deprese.
„Babička začala vlastně tvořit až kolem padesáti let na popud svých synů, mého otce a mého strýce. V období, které pro ni nebylo lehké, kluci našli nějaké její malby z mládí, které upřímně řečeno nejsou nic výjimečného, ale oni měli pocit, že by v tom mohla najít nový smysl života,“ vypráví vnučka a historička umění Terezie Zemánková.
Výtvarná tvorba, ke které Zemánkovou v roce 1960 přiměli její synové, se pro ni stala velkolepou katarzí. Kreslit začínala vždy velmi brzy ráno, ještě před úsvitem. První mohutné objemy jejích kreseb se rodily při poslechu klasické hudby, ve stavu mezi snem a bděním.
Zpočátku malovala temperovými barvami, záhy si však oblíbila kresbu suchým pastelem a další techniky. Detaily začala prokreslovat propiskou, zkoušela perforaci nebo protlačování.
Z barev, papíru, textilu i korálků a flitrů vznikaly podivuhodné obrazy, které připomínají stránky z herbáře neznámých rostlin nebo psychedelické vize indiánských šamanů. Tvorba se pro ni stala základní životní aktivitou. Ještě v posledních dnech svého života vytvářela miniaturní koláže.
Ohlas v zahraničí
Současná retrospektivní výstava ve švýcarském Lausanne (trvá do 26. listopadu) představuje na 180 děl, z nichž většina je mimo Českou republiku prezentována poprvé. Výběr je průřezem skrze všechna tvůrčí období Anny Zemánkové od temperových maleb z počátku šedesátých let, přes vrcholné pastely doplněné drobnokresbou, perforací a reliéfním zpracováním, až po papírové a textilní koláže z let osmdesátých.
Výstavu doprovází dokumentární film Philippa Lespinasse a Andresse Alvareze Le jardin botanique d'Anna Zemánková (Botanická zahrada Anny Zemánkové) a rozsáhlá monografie, kterou zároveň ve třech jazykových mutacích připravilo nakladatelství KANT.
Už za života umělkyně byly některé její práce vystaveny v zahraničí a staly se součástí světových sbírek. Největším uměleckým úspěchem pak byla výstava na benátském bienále v roce 2013. Významná výstava v Česku se konala zatím jen v rodné Olomouci roku 1998.