Jak se za posledních dvacet let proměnila architektura českých, moravských a slovenských hor, si všímá pražská Galerie Jaroslava Fragnera. Na výstavě s názvem Ó hory, ó hory, ó hory přibližuje téměř šest desítek staveb, které ozvláštňují často nehostinné podmínky a zároveň svou architektonickou kvalitou upoutávají pozornost veřejnosti i odborníků.
„Dnes už vidíte plno architektury, která využívá materiály, jež byly využívány po staletí nebo dokonce tisíciletí, přesto se snaží hovořit i současným jazykem, což je důležité,“ domnívá se ředitel galerie a jeden z kurátorů výstavy Dan Merta.
Takovým jazykem mluví například na Slovensku kaple Vzkříšení architekta Samuela Netočného. Dřevěnému svatostánku dodávají moderní prvky stěny, které nemají okna, přesto jimi prochází světlo. „Jde o drobnou architekturu pro meditaci. Musíte křížovou cestou dojít na vrchol, kde vidíte Slovenské středohoří, Nízké Tatry i Vysoké Tatry,“ popisuje Merta.
Pro jiné hory – české Krkonoše – je naopak určena architektura především praktického rázu. Pět nových lávek sice v současnosti stojí před jednou z budov pražské ČVUT, ale na jaře je stavaři rozeberou a převezou do hor.
Vznikly ve spolupráci mezi Krkonošským národním parkem a studenty fakulty architektury. „Jde o technické struktury, tedy krajinářskou architekturu, mají ale i vysokou estetickou úroveň. Jsou příkladem, jak se tato infrastruktura staví ve vyšších horách v Rakousku nebo v Norsku,“ doplnil galerista.
Od klasiky po experiment
Součástí výstavy je i připomenutí historie staveb v českých a slovenských horách. „Od staveb Dušana Jurkoviče, od klasických dřevěných staveb, se přesouváme do Vysokých Tater, kde byl boom za první republiky, stavěly se tam funkcionalistické budovy,“ upřesnil Merta.
Výstavu uzavírá experimentální období šedesátých a sedmdesátých let, do něhož patří třeba Česká bouda na Sněžce, která byla v roce 2004 zbourána, nebo ikonická stavba architekta Karla Hubáčka – televizní vysílač na Ještědu.
Na hory do Fragnerovy galerie mohou zájemci jet do 6. května. Výstava se následně přesune do Bratislavy a Starého Smokovce.
